Povinnost jednat s operátorem
Povinnost jednat s operátorem podle Nařízení GIA znamená, že subjekty vlastnící či provozující fyzickou infrastrukturu (veřejné i soukromé) musí komunikovat a vstupovat do jednání s telekomunikačními operátory, zejména při žádostech o přístup k infrastruktuře nebo při koordinaci stavebních prací na zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou (VHCN). Jednání musí probíhat v dobré víře a podle principu spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek – obvykle se jedná například o stanovení ceny, technických parametrů nebo organizačních detailů. Pokud není dohoda dosažena, nařízení GIA umožňuje využít smírčí mechanismus nebo rozhodnutí dozorového orgánu v přísných lhůtách.
Odkazy na relevantní odstavce a recitály
- Povinnost jednat je konkrétně zakotvena v článku 3 odst. 1 (povinné umožnění přístupu), článku 5 (koordinace stavebních prací), článku 6 (informování o infrastruktuře) i v dalších částech nařízení.
- Systém smírčího jednání, lhůty (např. 4 měsíce na rozhodnutí u sporů), a princip "tichého souhlasu" (pokud není rozhodnuto včas, platí žádost za schválenou) jsou popsány v odpovídajících článcích a zdůrazněny v recitálech.
- Z recitálů jsou zásadní např. recitál 14 (zdůrazňuje zásadu dobré víry při jednáních s operátory) a recitál 16 (popisuje povinnost pro veřejný i soukromý sektor umožnit efektivní jednání s telekomunikačními operátory).
Praktický význam:
Tato povinnost umožňuje flexibilní, rychlé a transparentní řešení potřeb telekomunikačních operátorů při zavádění gigabitové infrastruktury, zároveň zabraňuje obstrukcím, nejasným procesům či zneužívání dominantního postavení ze strany provozovatelů infrastruktury.