Přístup k existující fyzické infrastruktuře
Přístup k fyzické infrastruktuře podle Nařízení GIA, článek 3, znamená právo poskytovatelů veřejných sítí elektronických komunikací žádat o přístup ke stávající fyzické infrastruktuře za účelem zavádění sítí s velmi vysokou kapacitou (VHCN). Fyzická infrastruktura je zde definována velmi široce – zahrnuje nejen kabelové trasy, potrubí, sloupy, kolektory, budovy, stožáry nebo rozvodné skříně, ale nově také tzv. street furniture (např. lampy veřejného osvětlení, dopravní značky, billboardy, zastávky MHD).
Odkazy na relevantní odstavce a recitály
- Článek 3 obsahuje zejména:
- Odstavec 1: definuje povinnost provozovatelů sítí a veřejného sektoru vyhovět žádostem o přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek.
- Odstavec 4: uvádí procesy posuzování žádostí a kritéria pro jejich zamítnutí (např. technické, bezpečnostní, kapacitní důvody - výjimečně).
- Specifika pro venkovské oblasti, kde jsou podmínky zpřísněné a přístup musí být umožněn rychleji.
- Ze základních recitálů je klíčový zejména recitál 16, který deklaruje rozšíření povinnosti sdílet infrastrukturu i na subjekty, které dosud nebyly regulované v původní směrnici – např. veřejné a některé soukromé budovy i prvky městského mobiliáře.
- Další relevantní recitály upravují zásady spravedlnosti, efektivity a transparentnosti při poskytování přístupu – např. recitál 13 a recitál 15 popisují podmínky pro odmítnutí žádosti či povinnosti při zveřejňování informací o infrastruktuře.
Praktický dopad
Nařízení GIA v čl. 3 zásadně usnadňuje rozvoj gigabitových sítí tím, že výrazně rozšiřuje okruh typů infrastruktury přístupných telekomunikačním operátorům a zpřísňuje podmínky pro jejich odmítnutí, a tím zrychluje modernizaci digitálních sítí napříč EU.