Informace o obsazenosti fyzické infrastruktury

Článek 4

Odstavec 2. Kromě minimálních informací uvedených v odst. 1 prvním pododstavci mohou členské státy požadovat informace o stávající fyzické infrastruktuře, jako například informace o míře obsazenosti fyzické infrastruktury.

Informace o obsazenosti fyzické infrastruktury“ jsou údaje o tom, jaká část kapacity daného prvku infrastruktury (např. chráničky, kabelovodu, stožáru, komory apod.) je již využita a jaká část je ještě volná pro uložení prvků sítí VHCN či jiných sítí.
Tyto informace umožňují posoudit, zda je reálně možné sdílení infrastruktury a za jakých technických a ekonomických podmínek, přičemž GIA členským státům výslovně umožňuje rozhodnout, zda budou tyto údaje vyžadovat povinně nebo ponechají jejich poskytování v rovině dobrovolného rozšíření rozsahu minimálních informací.

Ustanovení nařízení GIA

Článek 4 odst. 1 GIA stanoví, že operátor má právo získat minimální informace o existující fyzické infrastruktuře: georeferencované umístění a trasu, druh a současné využití infrastruktury a kontaktní místo.
V odst. 2 téhož článku je členským státům dána možnost požadovat další informace o existující fyzické infrastruktuře, „jako například informace o míře obsazenosti fyzické infrastruktury“, tedy nejde o povinný, ale fakultativní údaj, který může vnitrostátní úprava rozšířit.

Recitál 28 vypočítává mezi „dodatečnými informacemi“ právě i „informace o úrovni/míře obsazenosti fyzické infrastruktury nebo orientační informace o dostupnosti nenasvícených optických vláken“ a konstatuje, že tyto informace mohou provozovatelé a subjekty veřejného sektoru poskytovat proaktivně a dobrovolně nad rámec minima.
Recitál 11 a 24 zároveň potvrzují, že členské státy mohou jít nad rámec minimální harmonizace a vyžadovat širší okruh informací, pokud tím podporují společné využívání infrastruktury a efektivnější budování sítí VHCN a přitom respektují proporcionalitu a ochranu obchodního tajemství.

Z hlediska volnosti implementace tedy GIA:

definuje povinné minimum (umístění, druh, současné využití, kontakt),
výslovně umožňuje rozšířit okruh informací o údaj o obsazenosti, ale nenařizuje to,
umožňuje státům zohlednit specifika národních registrů a nákladů – čl. 4 odst. 7 a recitál 33 umožňují úplné nebo částečné vynětí některé infrastruktury z povinné transparentnosti, pokud by to bylo nepřiměřené.

Návrh adaptačního zákona – implementace obsazenosti

Návrh adaptačního zákona zavádí informační povinnosti k fyzické infrastruktuře převážně přes DTM a ZABAGED, ale pojem „obsazenost“ v technickém, procentuálním či kapacitním významu výslovně nestanoví jako samostatný povinný atribut; u „využití“ se spokojí s binárním údajem, zda je infrastruktura provozována či nikoliv.
Konkrétně § 4 návrhu zákona vykládá čl. 4 GIA tak, že „využitím“ se rozumí údaj, zda je fyzická infrastruktura provozována nebo nikoliv; není‑li údaj uveden, má se za to, že je provozována, což v českém modelu nahrazuje jemnější diferenciaci míry obsazenosti jednoduchým stavem „in use / not in use“.

Z toho plyne:

Česká adaptace nevyužívá fakultativní možnost čl. 4 odst. 2 GIA stanovit povinné poskytování detailní obsazenosti (např. počet volných trubiček, procento kapacity).
Obsazenost jako taková zůstává v českém návrhu „schovaná“ v pojmu „současné využití“ a v konkrétních technických a smluvních jednáních o přístupu (čl. 3 GIA, § 3 návrhu – obsah žádosti o přístup a posuzování technické vhodnosti a nedostatku prostoru).

V metodickém a praktickém výkladu tak vzniká prostor, aby:

detailní údaj o obsazenosti byl řešen na úrovni technických standardů DTM/ZABAGED (atributy objektů) a/nebo
požadován individuálně v rámci žádosti o přístup (operátor si v žádosti podle čl. 3 GIA a § 3 návrhu může vyžádat informace, které potřebuje k posouzení, zda je prostor ještě k dispozici).