Zpět

Informace o fyzické infrastruktuře (zápis) dle GIA

Poskytování informací o fyzické infrastruktuře (tj. jejich „zápis“ do systémů) je výslovně upraveno v § 4 návrhu zákona.

Povinnost zapsat informace

  • Základní povinnost je v § 4 odst. 1: „Provozovatel sítě a subjekt veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu zpřístupní informace o existující fyzické infrastruktuře podle čl. 4 odst. 1 nařízení o gigabitové infrastruktuře a jejich aktualizace podle čl. 4 odst. 3 nařízení o gigabitové infrastruktuře tím, že je bez zbytečného odkladu zapíše do
    a) základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED), jde-li o informace o budovách,
    b) digitální technické mapy kraje prostřednictvím digitální mapy veřejné správy, jde-li o informace o ostatní fyzické infrastruktuře.“

Vymezení poskytovaných údajů

  • § 4 odst. 2 upřesňuje, jak se údaje při poskytování (zápisu) chápou:
    a) „druhem fyzické infrastruktury“ se rozumí typ objektu vedený v digitální technické mapě kraje nebo v ZABAGED,
    b) „využitím“ se rozumí údaj, zda je fyzická infrastruktura provozována nebo nikoliv; není-li uveden, má se za to, že je provozována.

Výjimka z poskytování informací

  • § 4 odst. 4 stanoví výluku: „Povinnosti podle čl. 4 odst. 1, 3 a 5 nařízení o gigabitové infrastruktuře se nevztahují na fyzickou infrastrukturu, s níž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany.“

 

Nařízení GIA – čl. 4 a související recitály

a) Normativní úprava (čl. 4 a souvislosti)

  • Článek 4 GIA upravuje transparentnost stávající fyzické infrastruktury a základní povinnost sdělit minimální soubor informací o této infrastruktuře oprávněným žadatelům (operátorům).

  • Těsně souvisí s článkem 3 (právo na přístup k fyzické infrastruktuře), článkem 6 (transparentnost plánovaných stavebních prací) a článkem 12–13 (digitální jednotné vnitrostátní kontaktní místo a digitalizace jednotných informačních míst).

Podstatné prvky článku 4:

  • Provozovatelé sítí a subjekty veřejného sektoru musí poskytnout minimální informace o fyzické infrastruktuře, např.:

    • typ a umístění infrastruktury (georeferencované údaje),

    • technické parametry (dostupná kapacita, způsob využití),

    • kontaktní údaje pro jednání o přístupu.

  • Informace se poskytují na základě odůvodněné žádosti oprávněného subjektu, ve stanovených lhůtách (typicky v jednotkách dnů) a za přiměřených, nediskriminačních podmínek; odmítnutí je možné jen z taxativních důvodů (bezpečnost, kritická infrastruktura, ochrana obchodního tajemství apod.).

  • Fyzická infrastruktura vlastněná subjekty veřejného sektoru musí být v zásadě pokryta touto informační povinností, pokud není výslovně vyloučena (např. památková ochrana, národní bezpečnost).

b) Recitály – „filozofie“ zápisu a informací

Relevantní recitály (zejména 9–14, 22, 24, 59–62) zdůrazňují:

  • Klíčovým problémem jsou neefektivní procesy a nedostatek informací o existující infrastruktuře; sdílení dat má snížit náklady na výstavbu, zabránit duplicitním výkopům a urychlit budování sítí VHCN.

  • Fyzická infrastruktura je chápána široce (energetika, voda, doprava i veřejná správa) a její „zviditelnění“ přes digitální nástroje má umožnit využít ji pro uložení prvků VHCN namísto drahých nových stavebních zásahů.

  • Recitály k digitalizaci (59–62) výslovně požadují, aby členské státy využily digitální nástroje (portály, databáze, platformy, aplikace) a propojily více existujících registrů do jednoho logického systému (SIP), aby operátor nemusel „obíhat úřady“ ani různé registry.

Z hlediska „zápisu informací“ je tedy jádro v tom, že:

  • informace o fyzické infrastruktuře mají být digitálně evidovány, aktualizovány a zpřístupňovány,

  • na žádost operátora vzniká povinnost z těchto evidencí údaje vydat v definovaném rozsahu a čase.