Efektivní právní ochrana žadatele

GIA se v čl. 8 opírá o obecnou zásadu účinné soudní ochrany v právu EU: žadatel nesmí být ponechán v právním vakuu, kdy neví, zda může stavět a jedinou cestou je dlouhá správní žaloba proti nečinnosti. Nařízení proto členským státům ukládá, aby jejich úprava důsledků nečinnosti umožnila žadateli:

dostat se k jasnému výsledku v rozumném čase – buď přímo (tichý souhlas), nebo přes zrychlený opravný prostředek, který přiměje orgán rozhodnout či nahradit škodu;
mít předvídatelný proces: žadatel musí už při podání vědět, jaký nástroj použije, pokud úřad nestihne rozhodnout (zvláštní řízení proti nečinnosti, přímý vznik práva stavby, nárok na náhradu atd.).

Komentáře k GIA zdůrazňují, že čl. 8 míří zejména proti tomu, aby formálně existovala lhůta, ale v praxi se „nic nestalo“, když ji úřad nedodržel – investoři by pak dál nesli všechny náklady a rizika, zatímco správní orgány by zůstaly bez motivace lhůty respektovat.

Doplnění:

Jde o souhrn záruk, které brání tomu, aby žadatel byl „uvězněn“ v nepřiměřeně dlouhém nebo blokovaném procesu (povolování, přístup, koordinace staveb) bez možnosti se domoci výsledku v rozumné lhůtě.

Efektivní ochrana zahrnuje:

fikci souhlasu/povolení při nedodržení lhůt,
právo na mimosoudní řešení sporu u nezávislého orgánu,
soudní či dozorčí prostředky nápravy, včetně případného nároku na náhradu škody,
transparentní a předvídatelné postupy (zveřejněná pravidla, lhůty, přístup k informacím).