Zpět

Efektivní právní ochrana žadatele

GIA se v čl. 8 opírá o obecnou zásadu účinné soudní ochrany v právu EU: žadatel nesmí být ponechán v právním vakuu, kdy neví, zda může stavět a jedinou cestou je dlouhá správní žaloba proti nečinnosti. Nařízení proto členským státům ukládá, aby jejich úprava důsledků nečinnosti umožnila žadateli:
  • dostat se k jasnému výsledku v rozumném čase – buď přímo (tichý souhlas), nebo přes zrychlený opravný prostředek, který přiměje orgán rozhodnout či nahradit škodu;
  • mít předvídatelný proces: žadatel musí už při podání vědět, jaký nástroj použije, pokud úřad nestihne rozhodnout (zvláštní řízení proti nečinnosti, přímý vznik práva stavby, nárok na náhradu atd.).
Komentáře k GIA zdůrazňují, že čl. 8 míří zejména proti tomu, aby formálně existovala lhůta, ale v praxi se „nic nestalo“, když ji úřad nedodržel – investoři by pak dál nesli všechny náklady a rizika, zatímco správní orgány by zůstaly bez motivace lhůty respektovat.