Podmínky přístupu

Přístup musí být poskytnut za férovou a přiměřenou cenu, která umožňuje vlastníkovi infrastruktury uhradit investici, provoz a přiměřený zisk, ale nesmí být zneužita k blokování konkurence (zákaz nepřiměřeně vysokých cen a diskriminace).​

Podmínky přístupu (cena, SLA, technické parametry) musí být nediskriminační – vlastník musí zacházet se třetími operátory stejně jako se sebou nebo se svými dceřinými společnostmi (rovné podmínky, rovná kvalita služeb, stejné informace).

Co čl. 9 řeší

Čl. 9 odst. 1 říká, že určité typy stavebních prací (opravy/údržba, omezené technické modernizace, drobné práce) pro VHCN nepodléhají povolování podle čl. 7, pokud není povolení vyžadováno právem EU.​

Odst. 2 ukládá státům povinnost tyto druhy prací konkrétně identifikovat a zveřejnit přes jednotné informační místo; tím se de facto určuje „přístup“ k výjimce – co přesně se bez povolení smí.​

Kdy může stát požadovat povolení

Odst. 3 umožňuje členským státům, aby i pro jinak „výjimkové“ práce požadovaly povolení, pokud jde o fyzickou infrastrukturu chráněnou z důvodů architektonických, historických, náboženských, environmentálních, veřejného pořádku, obrany, bezpečnosti, ochrany zdraví nebo bezpečnosti kritické infrastruktury.​

Tato část tedy představuje negativní „podmínky přístupu“: pokud je objekt v jedné z těchto chráněných kategorií, nelze na něj plně aplikovat bezpovolovací režim čl. 9 odst. 1.​

Praktický význam „podmínek přístupu“

Pro operátora to v praxi znamená, že ke standardně definovaným drobným VHCN pracím má přístup v režimu bez povolení, pokud:

• typ práce spadá do seznamu dle odst. 2, a
• nedopadá na zvlášť chráněnou infrastrukturu dle odst. 3.​

Jakmile je splněna některá z „vylučujících“ podmínek (památková ochrana, kritická infrastruktura atd.), přechází se zpět do běžného povolovacího režimu s lhůtami a případně s fikcí povolení podle čl. 7 a 8.