Recitaly
(2) Během pandemie COVID-19 se rychlý vývoj technologií, exponenciální růst objemu širokopásmového datového provozu a zvýšená poptávka po pokročilé konektivitě s velmi vysokou kapacitou ještě více zrychlily. V důsledku toho byly z větší části splněny cíle stanovené ve sdělení Komise ze dne 19. května 2010 nazvaném „Digitální agenda pro Evropu“, avšak zároveň rovněž zastaraly. Podíl domácností, které mají přístup k internetu o rychlosti 30 Mb/s, se výšil z 58,1 % v roce 2013 na 90 % v roce 2022. Dostupnost pouhých 30 Mb/s však již v budoucnu neobstojí a není v souladu s novými cíli stanovenými ve směrnici (EU) 2018/1972 pro zajištění konektivity a široké dostupnosti sítí VHCN. Unie proto v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2481 (4) stanovila aktualizované cíle pro rok 2030, které lépe odpovídají očekávaným potřebám v oblasti konektivity v budoucnosti, kdy by všechny evropské domácnosti měly být pokryty gigabitovou sítí a všechny obydlené oblasti pokryty novou generací vysokorychlostních sítí s výkonem odpovídajícím alespoň 5G.
(4) Propojení kosmické a pozemní infrastruktury je důležité pro zavádění konektivity a přípravu na další vlnu digitální infrastruktury, která Unii umožní zaujmout vedoucí postavení. Technický pokrok v poslední době umožnil nástup satelitních komunikačních sestav, které postupně nabízejí služby vysokorychlostní konektivity s relativně nízkou latencí umožňující konektivitu a zvýšení soudržnosti v celé Unii, včetně nejvzdálenějších regionů a venkovských, odlehlých a řídce osídlených oblastí. V této souvislosti by při plánování a zavádění pevných a bezdrátových sítí s velmi vysokou kapacitou v celé Unii mohly být zohledněny zdroje poskytované nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/588 (5), a zejména potenciálně komerční kapacity pro přístup k internetu prostřednictvím budoucí družicové konstelace, a měly by pokud možno přispívat k zavádění sítí VHCN. Je důležité zdůraznit, že součástí satelitní konektivity jsou rovněž pozemní prvky, jejichž zavádění může být tímto nařízením usnadněno.
(5) Zavádění sítí VHCN v celé Unii vyžaduje značné investice, jejichž významnou část představují náklady na stavební práce. Sdílení fyzické infrastruktury by omezilo potřebu nákladných stavebně-inženýrských prací a zefektivnilo zavádění pokročilého širokopásmového připojení.
(6) Hlavní část nákladů na budování sítí VHCN lze přičíst neefektivnosti v procesu zavádění, související s: a) využitím existující pasivní infrastruktury, jako jsou kabelovody, potrubí, šachty, rozvodné skříně, sloupy, stožáry, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce; b) překážkám souvisejícím s koordinací stavebních prací prováděných provozovateli sítě nebo subjekty veřejného sektoru; c) zatěžujícím a zdlouhavým administrativním postupům pro udělování povolení; a d) překážkám týkajícím se budování sítí uvnitř budov, které mají za následek značné finanční překážky, zejména ve venkovských oblastech.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU (6), která byla přijata v reakci na potřebu snížit náklady na zavádění širokopásmového připojení, obsahovala opatření týkající se sdílení infrastruktury, koordinace stavebních prací a snižování administrativní zátěže. Za účelem dalšího usnadnění zavádění sítí VHCN včetně optických sítí a sítí 5G vyzvala Evropská rada ve svých závěrech o utváření digitální budoucnosti Evropy ze dne
(8) Opatření stanovená ve směrnici 2014/61/EU přispěla k méně nákladnému budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tato opatření by však měla být posílena a zefektivněna za účelem dalšího snížení nákladů a urychlení budování sítí.
(9) Opatření zaměřená na zvýšení účinnosti využívání existujících veřejných a soukromých infrastruktur a na snížení nákladů a překážek při provádění nových stavebně-inženýrských prací by měla významně přispět k zajištění rychlého a rozsáhlého zavádění sítí VHCN, včetně venkovských, odlehlých nebo řídce osídlených oblastí a dopravních koridorů. Tato opatření by měla zachovat účinnou hospodářskou soutěž, aniž by byla narušena bezpečnost, zabezpečení a bezproblémový provoz existující infrastruktury nebo veřejné zdraví a životní prostředí. Měly by být zohledněny odpovídající metodiky a vědecké údaje.
(10) Některé členské státy přijaly opatření ke snížení nákladů na zavádění širokopásmového připojení, mimo jiné tím, že překračují rámec ustanovení směrnice 2014/61/EU. Tato opatření se však v jednotlivých členských státech stále velmi liší a vedou k dosahování různých výsledků v rámci Unie. Rozšíření některých těchto opatření v rámci Unie a přijetí nových posílených opatření by mohlo výrazně přispět k lepšímu fungování jednotného digitálního trhu. Spolupráci podniků veřejných služeb navíc někdy brání rozdílné regulační požadavky a nejednotné provádění pravidel Unie. Tyto rozdíly mohou rovněž vytvářet překážky vstupu nových podniků zajišťujících nebo oprávněných zajišťovat veřejné elektronické komunikační sítě nebo přiřazená zařízení ve smyslu čl. 2 bodu 29 směrnice (EU) 2018/1972 (operátoři). Uvedené rozdíly mohou rovněž uzavřít cestu k novým obchodním příležitostem a bránit rozvoji vnitřního trhu pro využívání a zavádění fyzické infrastruktury pro sítě VHCN. Opatření oznámená ve vnitrostátních plánech a zprávách o provádění přijatých členskými státy podle doporučení Komise (EU) 2020/1307 (7) navíc nepokrývají všechny oblasti směrnice 2014/61/EU ani neřeší všechny otázky jednotným a úplným způsobem. Je tomu tak navzdory tomu, jak zásadní význam má přijetí opatření v rámci celého procesu zavádění a napříč odvětvími, aby bylo dosaženo soudržného a významného dopadu. Členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby i nadále prováděly osvědčené postupy stanovené v doporučení (EU) 2020/1307, které mohou usnadnit provádění tohoto nařízení v souladu se zásadou minimální harmonizace.
(11) Cílem tohoto nařízení je posílit a harmonizovat práva a povinnosti platné v celé Unii s cílem urychlit zavádění sítí VHCN a meziodvětvovou koordinaci včetně páteřních sítí a bezdrátových vysokorychlostních sítí nové generace s výkonem odpovídajícím alespoň 5G. V důsledku přetrvávající roztříštěnosti trhů elektronických komunikací nejsou podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat sítě elektronických komunikací schopny dosáhnout úspor z rozsahu. Nedostatek vysoce kvalitní konektivity v Unii může mít silný dopad na navazující přeshraniční obchod a poskytování služeb, neboť mnoho služeb lze poskytovat pouze tehdy, je-li v celé Unii zavedena dostatečně výkonná síť. Toto nařízení sice zajišťuje lepší rovné podmínky, ale nebrání členským státům, aby zavedly nebo zachovaly vnitrostátní pravidla v souladu s právními předpisy Unie, která slouží k podpoře společného využívání existující fyzické infrastruktury nebo umožňují efektivnější a rychlejší budování nové fyzické infrastruktury tím, že doplňují práva a povinnosti stanovené v tomto nařízení nebo jdou nad jejich rámec a poskytují řešení s cílem dosáhnout jeho cílů. Členské státy by například mohly přijmout taková přísnější nebo podrobnější opatření, která zkrátí lhůty pro udělení nebo zamítnutí povolení nezbytných pro zavádění, zavést dodatečné výjimky z postupu udělování povolení, rozšířit ustanovení o koordinaci stavebních prací na projekty financované ze soukromých zdrojů nebo požadovat, aby bylo jednotnému informačnímu místu poskytováno více informací o fyzické infrastruktuře nebo plánovaných stavebních pracích v elektronické podobě, rozšířit ustanovení o přístupu ke stávající fyzické infrastruktuře na budovy v soukromém vlastnictví, jakož i zavést další opatření s cílem urychlit postupy udělování povolení, pokud tím neporušují právo Unie včetně ustanovení tohoto nařízení.
(12) Pro zajištění právní jistoty, a to i pokud jde o zvláštní regulační opatření uložená podle části II hlavy II kapitol II až IV směrnice (EU) 2018/1972, podle směrnice Komise 2002/77/ES (8) a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2555 (9), by ustanovení těchto směrnic měla mít přednost před tímto nařízením. Tímto nařízením není dotčena možnost vnitrostátních regulačních orgánů zachovat nebo zavést opatření, která nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, jako jsou povinnosti přístupu k rozvodům uvnitř budovy, v souladu se směrnicí (EU) 2018/1972.
(13) Pro operátory, zejména pro nové účastníky na trhu, může být výrazně efektivnější opětovně využít k zavádění sítí VHCN nebo přiřazených zařízení již existující fyzickou infrastrukturu včetně infrastruktury jiných veřejných služeb. Tak je tomu zejména v oblastech, kde není k dispozici vhodná síť elektronických komunikací, nebo tam, kde vybudování nové fyzické infrastruktury nemusí být ekonomicky proveditelné. Synergie napříč odvětvími mohou navíc podstatně snížit potřebu stavebních prací souvisejících s budováním sítí VHCN. Toto opětovné použití může rovněž snížit společenské a ekologické náklady spojené s těmito pracemi, jako je znečištění, hluk a dopravní problémy. Toto nařízení by se proto mělo použít nejen na operátory, ale i na vlastníky nebo držitele práv na užívání rozsáhlé a všudypřítomné fyzické infrastruktury vhodné pro uložení prvků sítí elektronických komunikací, mezi něž patří např. fyzické sítě pro poskytování elektřiny, plynu, vody a kanalizace a odvodňovacích systémů, vytápění a dopravních služeb. V případě držitelů práv to nemění žádná majetková práva třetích osob ani neomezuje výkon těchto práv. Za tímto účelem by měla být případně zohledněna i práva nájemců.
(14) Pro lepší budování sítí VHCN na vnitřním trhu by toto nařízení mělo stanovit práva pro podniky poskytující veřejné elektronické komunikační sítě nebo přiřazená zařízení (včetně podniků veřejné povahy) na přístup k fyzické infrastruktuře bez ohledu na její umístění za spravedlivých a přiměřených podmínek v souladu s obvyklým výkonem vlastnických práv. Povinností umožnit přístup k fyzické infrastruktuře by neměla být dotčena práva vlastníka půdy nebo budovy, na níž nebo v níž je infrastruktura umístěna.
(15) Zejména by s ohledem na rychlý rozvoj podniků, které primárně poskytují přiřazená zařízení, jako jsou například
„věžové společnosti“, a jejich stále významnější úlohu jakožto poskytovatelů přístupu k fyzické infrastruktuře vhodné k instalaci prvků bezdrátových sítí elektronických komunikací, jako jsou například 5G, měla být rozšířena definice „provozovatele sítě“ nad rámec podniků zajišťujících nebo oprávněných zajišťovat sítě elektronických komunikací a provozovatelů jiných typů sítí, jako je doprava, plyn nebo elektřina, tak, aby zahrnovala i podniky zajišťující přidružená zařízení, na něž by se tak měly začít vztahovat všechny povinnosti a výhody stanovené v tomto nařízení s výjimkou ustanovení týkajících se fyzické infrastruktury uvnitř budovy a přístupu. Pro zajištění kontinuity služeb a předvídatelnosti plánovaného budování přiřazených zařízení by právnické osoby, které jsou především nájemci pozemků nebo držiteli jiných než vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nachází nebo plánuje instalace zařízení za účelem budování prvků sítí VHCN, nebo které spravují nájemní smlouvy k těmto pozemkům jménem vlastníků pozemků, a operátoři měli v dobré víře sjednat přístup k těmto pozemkům a informovat o těchto smlouvách vnitrostátní regulační orgány, včetně sjednané ceny, která má případně odrážet tržní podmínky. Členské státy by mohly za účelem usnadnění těchto jednání o přístupu vydat pokyny, zejména pokud jde o cenu přístupu k daným pozemkům.
(16) Členské státy by měly mít možnost rozšířit povinnosti stanovené v tomto nařízení na subjekty, které nespadají do oblasti jeho působnosti, jako jsou organizační jednotky, které nejsou ze zákona vybaveny právní subjektivitou, mají způsobilost k právům a právním úkonům a mohou se plně účastnit hospodářských transakcí, nebo podniky, které jsou držiteli koncese od veřejných subjektů.
(17) Vzhledem k nízké diferenciaci může být ve fyzických zařízeních sítě často uložena široká škála prvků sítí elektronických komunikací současně, a to bez vlivu na hlavní poskytovanou službu a s minimálními náklady na přizpůsobení. Tyto prvky zahrnují prvky, které jsou schopny poskytovat služby širokopásmového připojení o rychlosti alespoň 100 Mb/s v souladu se zásadou technologické neutrality. Fyzickou infrastrukturu, která je určena pouze k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sama stala aktivním prvkem sítě, lze proto v zásadě využít k uložení kabelů nebo vybavení elektronických komunikací nebo jakéhokoli jiného prvku sítí elektronických komunikací, bez ohledu na její stávající využití nebo její vlastnictví, obavy ohledně bezpečnosti nebo budoucí obchodní zájmy vlastníka infrastruktury. Fyzickou infrastrukturu veřejných komunikačních sítí lze také v zásadě využít k uložení prvků jiných sítí. Proto by provozovatelé veřejné sítě elektronických komunikací ve vhodných případech měli být schopni poskytnout přístup ke svým sítím pro účely budování nových sítí. Členské státy by měly být schopny upřesnit formální administrativní požadavky týkající se žádostí o přístup, pokud jde o formu těchto žádostí, návrh smlouvy nebo návrh projektu instalace sítě VHCN. Aniž je dotčeno sledování specifického obecného zájmu spojeného s poskytováním hlavní služby, měly by zároveň být podporovány synergie mezi provozovateli sítě s cílem přispět k dosažení digitálních cílů uvedených v rozhodnutí (EU) 2022/2481.
(18) Pokud neexistuje odůvodněná výjimka, mohou být v prvcích fyzické infrastruktury vlastněné nebo ovládané subjekty veřejného sektoru, i v případě, že jsou spravovány subjektem, kterému je svěřen výkon činností jménem těchto subjektů veřejného sektoru, i když nejsou součástí sítě, rovněž uloženy prvky sítě elektronických komunikací a měly by být v těchto případech zpřístupněny s cílem usnadnit instalaci síťových prvků VHCN, zejména bezdrátových sítí. Prvky fyzické infrastruktury jsou například budovy včetně střech a částí fasád, vstupy do budov a jakýkoli jiný objekt včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy, mýtné rámy, zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a vlaková nádraží a železniční tunely. Je na členských státech, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány identifikovaly konkrétní kategorie fyzických infrastruktur vlastněných nebo ovládaných subjekty veřejného sektoru na svém území, na něž se povinnost přístupu nemůže vztahovat, například z důvodů architektonické, historické, náboženské nebo environmentální hodnoty, národní bezpečnosti nebo bezpečnosti silničního provozu. V zájmu přijetí ze strany veřejnosti a udržitelného budování sítí VHCN by jejich prvky měly mít minimální vizuální dopad.
(19) Na jedné straně by mohly být ponechány bez připojení celé oblasti, zejména ve venkovských regionech, vzhledem ke skutečnosti, že infrastruktura veřejného sektoru neumožňuje instalaci prvků sítí VHCN. Na druhé straně existují komerční budovy, které jsou jedinou alternativou umožňující umístění těchto prvků. S cílem zajistit konektivitu v odlehlých a řídce osídlených oblastech a překlenout rozdíly v digitálním pokrytí mezi venkovskými a městskými oblastmi a přitom zasahovat co nejméně do nemovitosti v soukromém vlastnictví, když v dotčené oblasti není pro budování sítí VHCN jiná alternativa, by členské státy mohly za splnění určitých zvláštních podmínek stanovit, že vlastníci soukromých komerčních budov nacházejících se ve venkovských nebo odlehlých oblastech by měli umožnit přístup k těmto budovám operátorům za spravedlivých a přiměřených podmínek a za ceny, které odrážejí tržní podmínky. Tato povinnost by se uplatnila pouze v případě, kdy jsou splněny všechny tyto podmínky: v dotčené oblasti není dostupná pevná ani mobilní síť VHCN stejného typu, kterou žadatel přístupu zamýšlí vybudovat a na základě informací získaných z jednotného informačního místa k datu jeho žádosti o přístup neexistuje ani žádný plán na její vybudování; v dotčené oblasti neexistuje žádná dostupná fyzická infrastruktura, kterou vlastní nebo ovládají provozovatelé sítě nebo subjekty veřejného sektoru a která je technicky vhodná pro umístění prvků sítí VHCN.
(20) Tímto nařízením by nemělo být dotčeno jakékoli specifické ochranné opatření potřebné k zajištění národní bezpečnosti, ochrany a veřejného zdraví, bezpečnosti a integrity sítí, zejména kritické infrastruktury vymezené ve vnitrostátních právních předpisech, a k zajištění toho, že nebude dotčena hlavní služba poskytovaná provozovatelem sítě nebo subjektem veřejného sektoru, zejména u sítí pro zásobování vodou určenou k lidské spotřebě. Vytvoření trhu pro přístup k fyzické infrastruktuře by však mohla bránit obecná pravidla ve vnitrostátních právních předpisech zakazující provozovatelům sítě sjednávat přístup k fyzické infrastruktuře ze strany podniků zajišťujících nebo oprávněných zajišťovat sítě elektronických komunikací nebo přiřazená zařízení. Taková obecná pravidla by proto měla být zrušena. Opatření stanovená v tomto nařízení by zároveň neměla členským státům bránit v tom, aby motivovaly provozovatele veřejných služeb k poskytování přístupu k infrastruktuře tím, že při výpočtu sazeb pro koncové uživatele u jejich hlavní činnosti nebo činností v souladu s platnými právními předpisy Unie vyloučí příjmy plynoucí z přístupu k jejich fyzické infrastruktuře.
(21) Pro zajištění právní jistoty a zabránění nepřiměřené zátěži provozovatelů sítě vyplývající ze současného uplatňování dvou odlišných režimů přístupu k téže fyzické infrastruktuře by se na fyzickou infrastrukturu, na kterou se vztahují povinnosti přístupu uložené vnitrostátními regulačními orgány podle směrnice (EU) 2018/1972 nebo povinnosti přístupu vyplývající z uplatňování pravidel Unie pro státní podporu, neměly vztahovat povinnosti přístupu stanovené tímto nařízením a to po dobu, po kterou tyto přístupové povinnosti zůstávají v platnosti. Toto nařízení by však mělo být použitelné, pokud vnitrostátní regulační orgán uložil přístupovou povinnost podle směrnice (EU) 2018/1972, která omezuje dostupné možnosti využití dotčené fyzické infrastruktury. K tomu by mohlo dojít například tehdy, když operátor, který plánuje připojit základnové stanice, požádá o přístup k existující fyzické infrastruktuře, k níž jsou na trhu uloženy povinnosti přístupu s ohledem na přístup k vyhrazené velkoobchodní kapacitě ve smyslu doporučení Komise (EU) 2020/2245 (10).
(22) Pro zajištění proporcionality a zachování investičních pobídek by měl mít provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru právo z objektivních a opodstatněných důvodů odmítnout přístup ke konkrétní fyzické infrastruktuře. Fyzická infrastruktura, k níž bylo požádáno o přístup, by konkrétně mohla být technicky nevhodná kvůli zvláštním okolnostem nebo nedostatku prostoru, který je v současné době k dispozici, případně z důvodu budoucích potřeb ohledně prostoru, které jsou dostatečně prokázány, například ve veřejně dostupných investičních plánech. Aby se zabránilo jakémukoli možnému narušení hospodářské soutěže nebo jakémukoli možnému zneužití podmínek k odmítnutí přístupu, mělo by být každé takové odmítnutí řádně odůvodněno a založeno na objektivních a podrobných důvodech. Tyto důvody by například nebyly považovány za objektivní, pokud podnik zajišťující nebo oprávněný zajišťovat sítě elektronických komunikací vybudoval fyzickou infrastrukturu díky koordinaci stavebních prací s jiným provozovatelem sítě, než je provozovatel sítě elektronických komunikací, a odmítá poskytnout přístup na základě údajné nedostatečné dostupnosti prostoru k uložení prvků sítí VHCN, která vyplývá z rozhodnutí učiněných podnikem, který je jím ovládán. V takovém případě by mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže, pokud v oblasti, které se žádost o přístup potenciálně týká, neexistuje žádná jiná síť VHCN. Podobně by za určitých okolností mohlo sdílení infrastruktury ohrozit bezpečnost nebo veřejné zdraví, integritu a bezpečnost sítě, mimo jiné v rámci kritické infrastruktury, případně poskytování služeb, které jsou prostřednictvím téže infrastruktury zajišťovány primárně. Navíc v případech, kdy provozovatel sítě již poskytuje použitelný alternativní prostředek pro pasivní velkoobchodní fyzický přístup k sítím elektronických komunikací, který by splňoval potřeby žadatele o přístup, jako jsou například nenasvícená optická vlákna nebo zpřístupnění optických vláken, může mít přístup k uvedené fyzické infrastruktuře negativní hospodářský dopad na její obchodní model, zejména u pouze velkoobchodních operátorů, a na investiční pobídky, a vytvářet tak překážku k rychlému zavádění sítí VHCN ve venkovských a odlehlých oblastech. Toto nařízení nebrání členským státům, aby omezily uplatňování podmínek pro odmítnutí přístupu na základě existence alternativní nabídky nenasvícených vláken nebo zpřístupnění optických vláken, pokud by tyto produkty na relevantních trzích nepředstavovaly použitelný alternativní prostředek pasivního velkoobchodního fyzického přístupu k sítím elektronických komunikací. Zejména ve venkovských oblastech, kde by více než jedna síť VHCN nemusela být ekonomicky životaschopná, by mělo být zabráněno neefektivní duplikaci prvků sítě VHCN, která představuje riziko pro původní investice a investiční plány, aniž je dotčena směrnice 2002/77/ES, pokud je výsledek takového rozhodnutí v souladu se zásadou rovného zacházení. Posouzení spravedlivé a přiměřené povahy podmínek pro tyto alternativní prostředky pro velkoobchodní přístup k fyzické infrastruktuře by mělo mimo jiné zohlednit základní obchodní model podniku, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací poskytující přístup, potřebu zabránit jakémukoli posílení případné významné tržní síly jedné ze stran, a také to, zda poskytovatel přístupu váže nebo spojuje přístup se službami, které nejsou absolutně nezbytné.
(23) Aby se zachovaly investiční pobídky a zabránilo se nepříznivým a nezamýšleným hospodářským dopadům na obchodní model operátora, který jako první buduje sítě typu „optické vlákno do prostor uživatele“, zejména ve venkovských oblastech, mohly by členské státy v případech, kdy je podobný základ pro odmítnutí přístupu již použit ve vnitrostátních právních předpisech v souladu s právními předpisy Unie, stanovit, že pokud podnik zajišťující nebo oprávněný zajišťovat sítě elektronických komunikací žádá o přístup k jediné optické síti přítomné v jeho cílové oblasti pokrytí, poskytovatel přístupu by mohl odmítnout přístup ke své fyzické infrastruktuře, pokud za spravedlivých a přiměřených podmínek poskytne použitelný alternativní prostředek velkoobchodního aktivního přístupu, který je vhodný pro poskytování sítí VHCN. Tento velkoobchodní aktivní přístup by měl žádajícímu operátorovi zajistit dostupnost sítí VHCN a možnost poskytovat služby v náležité kvalitě a vlastnostech sítí VHCN, které jsou srovnatelné s pasivním přístupem, jako jsou nenasvícená vlákna nebo zpřístupnění optických vláken, pokud jde o možnosti kvality a vlastnosti služby. Kromě toho by tyto životaschopné alternativní prostředky velkoobchodního aktivního přístupu měly být poskytovány na nediskriminačním a otevřeném základě. Za tímto účelem by měl operátor poskytnout přístup dalším operátorům na základě rovnocenných podmínek za rovnocenných okolností a měl by jim poskytnout služby a informace za stejných podmínek a ve stejné kvalitě jako v rámci vlastních služeb nebo služeb svých dceřiných a partnerských společností, aby tak zajistil rovné zacházení a nabízel rovné příležitosti všem operátorům včetně poskytujícího operátora.
(24) Aby se usnadnilo opětovné využívání existující fyzické infrastruktury v případě, že operátoři požádají o přístup ve specifikované oblasti, měli by provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, předložit nabídku sdíleného využívání svých zařízení za spravedlivých a přiměřených podmínek včetně ceny, pokud není přístup odepřen z objektivních a opodstatněných důvodů. Subjekty veřejného sektoru by rovněž měly mít povinnost nabízet přístup za nediskriminačních podmínek. V závislosti na okolnostech může podmínky, za nichž je takový přístup udělen, ovlivnit několik faktorů. Tyto faktury zahrnují: a) veškerá preventivní ochranná opatření, která mají být přijata k omezení nepříznivých dopadů na bezpečnost, zabezpečení a integritu sítě; b) specifická ujednání o odpovědnosti v případě škody; c) využití jakékoli veřejné dotace udělené na vybudování infrastruktury, včetně konkrétních podmínek spojených s dotací nebo stanovených vnitrostátními právními předpisy v souladu s právními předpisy Unie; d) schopnost zajistit či poskytnout kapacitu infrastruktury za účelem splnění či zajištění závazků veřejné služby a e) veškerá omezení vyplývající z ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je ochrana životního prostředí, včetně minimalizace vizuálního dopadu na infrastrukturu v zájmu přijetí ze strany veřejnosti, veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo dodržení městských a venkovských územních plánů.
(25) Investice do fyzické infrastruktury veřejných sítí elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení by měly přímo přispívat k cílům stanoveným v rozhodnutí (EU) 2022/2481 a zabránit oportunistickému chování. Vzhledem k tomu, že se povinnost poskytování přístupu vztahuje na provozovatele sítě, včetně provozovatelů a podniků veřejných služeb, a subjekty veřejného sektoru, měla by kritéria pro určení spravedlivých a přiměřených cen a pro zabránění nepřiměřeně vysokým cenám zohlednit jejich různé situace a obchodní modely. Všichni poskytovatelé přístupu by například měli mít přiměřenou možnost náhrady nákladů, které jim vzniknou při poskytování přístupu k jejich fyzické infrastruktuře, jakož i dalších nákladů na údržbu a přizpůsobení vyplývající z poskytnutí přístupu k této infrastruktuře. Zejména by veškeré povinnosti poskytování přístupu ke stávající fyzické infrastruktuře nebo koordinace stavebních prací uložené provozovatelům, včetně podniků poskytujících nebo oprávněných poskytovat sítě a služby elektronických komunikací nebo jen přiřazená zařízení, měly pečlivě zohlednit řadu faktorů, jakými jsou ekonomická životaschopnost těchto investic na základě jejich rizikového profilu, jakož i potřeba spravedlivé návratnosti investic a časový harmonogram této návratnosti investic. A konečně by se při určení cen za přístup mělo zajistit řádné zohlednění různých obchodních modelů těch provozovatelů, kteří primárně poskytují přiřazená zařízení a nabízejí fyzický přístup k více než jednomu poskytovateli veřejných sítí elektronických komunikací, a to s přihlédnutím k příslušným pokynům Komise. V souvislosti se stanovováním cen a podmínek provozovateli sítě a subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, by poskytovatelé přístupu nebo subjekty pro řešení sporů mohli využít některé stávající smlouvy a obchodní podmínky dohodnuté mezi zájemci o přístup a poskytovateli přístupu jako srovnávací faktor k určení toho, zda jsou ceny a podmínky spravedlivé a přiměřené tak, že odrážejí tržní ceny a podmínky platné v době uzavření smlouvy. Tím by nemělo být dotčeno posouzení ze strany subjektů pro řešení sporů, které mohou mimo jiné zohlednit to, že smlouvy předložené stranami nesplňují kritéria pro cenotvorbu stanovená v tomto nařízení.
(26) Subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, nemusí mít dostatečné zdroje, zkušenosti nebo nezbytné technické znalosti, které by jim umožnily zapojit se do jednání s operátory o přístupu. K usnadnění přístupu k fyzické infrastruktuře těchto subjektů veřejného sektoru by mohl být určen orgán, který by prostřednictvím jednotného informačního místa koordinoval žádosti o přístup, poskytoval právní a technické poradenství pro sjednávání podmínek přístupu a zpřístupňoval relevantní informace o této fyzické infrastruktuře. Tento koordinační orgán by mohl rovněž podporovat subjekty veřejného sektoru při přípravě vzorových smluv a monitorovat výsledek a délku procesu žádostí o přístup. Tento orgán by rovněž mohl pomoci v případných sporech ohledně přístupu k fyzické infrastruktuře, kterou vlastní nebo ovládají subjekty veřejného sektoru.
27) Pro zajištění soudržnosti přístupů mezi členskými státy při současném zohlednění různé situace v jednotlivých členských státech by mohla Komise v úzké spolupráci se Sdružením evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (dále jen „BEREC“) vydat pokyny k uplatňování ustanovení o přístupu k fyzické infrastruktuře, mimo jiné včetně uplatňování spravedlivých a přiměřených podmínek. Při přípravě těchto pokynů by měly být řádně zohledněny názory zúčastněných stran, vnitrostátních orgánů a vnitrostátních orgánů pro řešení sporů, aby se v co největší míře zajistilo, že tyto pokyny nebudou narušovat zavedené zásady, budou v souladu s procesními pravidly vnitrostátních orgánů pro řešení sporů a nebudou škodlivé pro další budování sítí VHCN. Tyto pokyny by mohly zohlednit charakteristiky provozovatelů sítě a jejich obchodní model.
(28) Operátoři by měli mít na požádání přístup k minimálním informacím o fyzické infrastruktuře a o plánovaných stavebních pracích v oblasti budování. To jim umožní efektivně plánovat budování sítí VHCN a zajistit co nejefektivnější využití existující fyzické infrastruktury vhodné pro zavádění takových sítí a plánovaných stavebních prací. Tyto minimální informace jsou základním předpokladem pro posouzení potenciálu, pokud jde o využití existující fyzické infrastruktury nebo koordinace plánovaných stavebních prací v určité oblasti, jakož i pro snížení škody na jakékoli existující fyzické infrastruktuře. S ohledem na počet zúčastněných stran případně včetně veřejně a soukromě financovaných stavebních prací, jakož i existující nebo plánované fyzické infrastruktury a k usnadnění přístupu k těmto informacím napříč odvětvími a přes hranice by provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, na něž se vztahují povinnosti týkající se transparentnosti, měli tyto aktuální minimální informace neprodleně v dané lhůtě zpřístupnit prostřednictvím jednotného informačního místa. To zjednoduší vyřizování žádostí o přístup k těmto informacím a umožní operátorům vyjádřit zájem o přístup k fyzické infrastruktuře nebo o koordinaci stavebních prací, u nichž hraje rozhodující úlohu načasování. Minimální informace o plánovaných stavebních pracích by měly být zpřístupněny prostřednictvím jednotného informačního místa, jakmile bude mít tyto informace k dispozici dotčený provozovatel sítě, a v každém případě a tehdy, když jsou vyžadována povolení, nejpozději dva měsíce před prvním podáním žádosti o povolení příslušným orgánům. Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru podléhající povinnostem v oblasti transparentnosti by mohli proaktivně a na dobrovolném základě rozšířit minimální zpřístupněné informace o další charakteristiky, jako jsou informace o existující fyzické infrastruktuře, úrovni obsazenosti fyzické infrastruktury nebo orientační informace o dostupnosti nenasvícených optických vláken.
(29) Tyto minimální informace by měly být neprodleně zpřístupněny prostřednictvím jednotného informačního místa za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek, aby operátoři mohli podávat své žádosti o informace. Jednotné informační místo by mohlo být tvořeno úložištěm informací v elektronické podobě, kde lze získat přístup k informacím nebo je zpřístupnit a podávat žádosti on-line pomocí digitálních nástrojů, jako jsou internetové stránky, digitální aplikace a digitální platformy. Zpřístupňované informace mohou být omezeny z důvodu zajištění bezpečnosti a integrity sítí, zejména v rámci kritické infrastruktury, národní bezpečnosti nebo ochrany legitimních provozních a obchodních tajemství. Jednotné informační místo nemusí tyto informace ukládat, za předpokladu, že zajistí propojení k jiným digitálním nástrojům, jako jsou internetové portály, digitální platformy, databáze nebo digitální aplikace, kde jsou informace uloženy. Proto lze uvažovat o různých modelech jednotného informačního místa. Jednotné informační místo může plnit další funkce, jako je přístup k dalším informacím nebo podpora postupů týkajících se žádostí o přístup k existující fyzické infrastruktuře nebo žádostí o koordinaci stavebních prací.
(30) Kromě toho, pokud je žádost přiměřená, zejména je-li to třeba pro sdílení existující fyzické infrastruktury nebo pro koordinaci stavebních prací, operátoři by měli dostat možnost provést průzkum na místě a vyžádat si informace o plánovaných stavebních pracích za transparentních, přiměřených a nediskriminačních podmínek, aniž by byla dotčena ochranná opatření přijatá s cílem zajistit bezpečnost a integritu sítě, jakož i ochranu důvěrnosti a provozních a obchodních tajemství.
(31) Měla by být podporována zvýšená transparentnost plánovaných stavebních prací prostřednictvím jednotných informačních míst. Toho lze dosáhnout přesměrováním operátorů k těmto informacím tam, kde jsou k dispozici. Transparentnost by mohla být posílena také tím, že žádosti o udělení povolení budou podmíněny zpřístupněním informací o plánovaných stavebních pracích nejprve prostřednictvím jednotného informačního místa.
(32) Rozhodovací pravomoc, kterou si členské státy ponechávají při přidělování funkcí jednotných informačních míst více než jednomu příslušnému orgánu, by neměla ovlivnit jejich schopnost tyto funkce účinně plnit. Pokud je v členském státě zřízeno více jednotných informačních míst, mělo by jednotné vnitrostátní digitální kontaktní místo sestávající ze společného uživatelského rozhraní zajistit bezproblémový přístup ke všem jednotným informačním místům elektronickými prostředky. Toto jednotné informační místo by mělo být plně digitalizováno a mělo by umožňovat snadný přístup k příslušným digitálním nástrojům. To by umožnilo provozovatelům sítě a subjektům veřejného sektoru vykonávat jejich práva a plnit povinnosti stanovené v tomto nařízení, které zahrnují rychlý přístup k minimálním informacím o existující fyzické infrastruktuře a plánovaných stavebních pracích, elektronických správních postupech pro udělování povolení a omezeních vlastnických práv třetích osob, jakož i o příslušných podmínkách a postupech. V rámci uvedených minimálních informací by jednotné informační místo mělo poskytovat přístup ke georeferencovaným informacím o umístění existující fyzické infrastruktury a plánovaných stavebních pracích. K usnadnění tohoto přístupu by členské státy měly poskytnout automatizované digitální nástroje pro předkládání georeferencovaných informací a nástroje pro konverzi do podporovaných datových formátů. Uvedené nástroje by mohly být zpřístupněny provozovatelům sítě a subjektům veřejného sektoru odpovědným za poskytování těchto informací prostřednictvím jednotného informačního místa. Kromě toho, pokud jsou georeferencované údaje o poloze dostupné prostřednictvím jiných digitálních nástrojů, jako je například geoportál INSPIRE podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (11), mohlo by jednotné informační místo poskytovat uživatelsky vstřícný přístup k těmto informacím.
(33) Pro zajištění proporcionality a bezpečnosti nemusí požadavek na zpřístupnění informací o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa platit ze stejných důvodů, jimiž je odůvodňováno zamítnutí žádosti o přístup. Kromě toho by zpřístupňování informací o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa mohlo být ve velmi specifických případech pro provozovatele sítě a subjekty veřejného sektoru zatěžující nebo nepřiměřené. K tomu by mohlo dojít například v případě, že mapování příslušných aktiv ještě není k dispozici, a bylo by velmi nákladné, nebo pokud se očekává, že počet žádostí o přístup bude v určitých oblastech členského státu nebo s ohledem na určitou konkrétní fyzickou infrastrukturu velmi nízký. Pokud se na základě analýzy nákladů a přínosů ukáže, že poskytování informací je nepřiměřené, neměli by mít provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru povinnost tyto informace zpřístupňovat. Členské státy by měly takovou analýzu nákladů a přínosů provést po konzultaci se zúčastněnými stranami o poptávce po přístupu k existující fyzické infrastruktuře a tato analýza by měla být pravidelně aktualizována. Konzultační proces a jeho výsledky by měly být zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím jednotného informačního místa.
(34) Pro zajištění soudržnosti by příslušné subjekty plnící funkce jednotného informačního místa, vnitrostátní regulační orgány plnící své úkoly podle směrnice (EU) 2018/1972 nebo jiné příslušné orgány, jako jsou celostátní, regionální nebo místní orgány odpovědné za katastr nemovitostí nebo případně provádění směrnice 2007/2/ES, měly vzájemně konzultovat a spolupracovat. Účelem této spolupráce by měla být minimalizace úsilí provozovatelů sítě a subjektů veřejného sektoru včetně určených podniků s významnou tržní silou (dále jen „provozovatelé s významnou tržní silou“) při plnění povinností týkajících se transparentnosti, pokud jde o zpřístupňování informací o jejich fyzické infrastruktuře. Pokud je vyžadován jiný soubor údajů o fyzické infrastruktuře provozovatele s významnou tržní silou, měla by taková spolupráce vést k vytvoření užitečných vzájemných vazeb a synergií mezi databází související s významnou tržní silou a jednotným informačním místem a přiměřených společných postupů shromažďování a poskytování údajů, aby bylo možné dosáhnout snadno srovnatelných výsledků. Spolupráce by se měla zaměřit rovněž na usnadnění přístupu k informacím o fyzické infrastruktuře s ohledem na vnitrostátní podmínky. Dojde-li ke změně nebo zrušení regulačních povinností, měly by mít dotčené strany možnost dohodnout se na nejlepších řešeních s cílem přizpůsobit shromažďování a poskytování údajů o fyzické infrastruktuře nově použitelným regulačním požadavkům.
(35) Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že se povinnost transparentnosti při koordinaci stavebních prací nevztahuje na druhy stavebních prací, které se týkají vnitrostátní kritické infrastruktury nebo z důvodů národní bezpečnosti identifikovaných členskými státy. Subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě by měli mít možnost rozhodnout, že povinnost transparentnosti při koordinaci stavebních prací se nevztahuje na druhy stavebních prací omezeného rozsahu, jakož i z důvodů stavu nouze identifikovaných členskými státy. Tak by tomu mohlo být v případě stavebních prací prováděných v případě, že existuje riziko veřejného ohrožení v důsledku procesů degradace stavebně-inženýrských prací a jejich přidružených zařízení, které jsou způsobeny destruktivními přírodními nebo lidskými činiteli a jsou potřebné k zajištění jejich bezpečnosti nebo demolice. Z důvodů transparentnosti by člen ské státy měly prostřednictvím jednotného informačního místa zpřístupnit druhy stavebních prací, na něž se tyto okolnosti vztahují.
(36) Pro zajištění značných úspor a minimalizace zátěže pro oblast dotčenou budováním nových sítí elektronických komunikací by měla být zakázána regulační omezení, která stanoví obecný zákaz uzavírání dohod o koordinaci stavebních prací mezi provozovateli sítě za účelem budování sítí VHCN. Pokud nejsou stavební práce financovány z veřejných prostředků, neměla by být tímto nařízením dotčena možnost provozovatelů sítě uzavírat dohody o koordinaci stavebních prací v souladu s jejich vlastními investičními a obchodními plány a jimi upřednostňovaným časovým rámcem.
(37) Členské státy by měly maximalizovat výsledky stavebních prací zcela nebo částečně financovaných z veřejných prostředků využitím pozitivních externalit takových prací napříč odvětvími a zajištěním rovných příležitostí při sdílení dostupné a plánované fyzické infrastruktury za účelem budování sítí VHCN. Hlavní účel stavebních prací financovaných z veřejných prostředků by neměl být nepříznivě dotčen. Provozovatel sítě, který přímo či nepřímo provádí dotčené stavební práce, například prostřednictvím subdodavatele, by však měl vyhovět včasným a přiměřeným žádostem o koordinaci budování prvků sítí VHCN, a to za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek. Žádající operátor by například měl hradit veškeré dodatečné náklady včetně nákladů způsobených zpožděními a omezit změny původních plánů na minimum. Těmito ustanoveními by nemělo být dotčeno právo členských států vyhradit kapacitu pro sítě elektronických komunikací i bez zvláštních žádostí. To by umožnilo členským státům vyhovět budoucí poptávce po fyzické infrastruktuře a maximalizovat hodnotu stavebních prací, nebo přijmout opatření poskytující podobná práva provozovatelům jiných druhů sítí, například pro dopravu, plyn nebo elektřinu, s cílem koordinovat stavební práce.
(38) V některých případech, zejména v případě budování ve venkovských, odlehlých nebo řídce osídlených oblastech, by povinnost koordinovat stavební práce mohla ohrozit finanční životaschopnost takového budování a v konečném důsledku odrazovat od investic prováděných za tržních podmínek. Žádost o koordinaci stavebních prací adresovaná podniku, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, by proto mohla být za určitých okolností považována za nepřiměřenou. Tak by tomu mohlo být zejména v případě, že žádající podnik, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat sítě elektronických komunikací, neoznámil svůj záměr vybudovat v dané oblasti sítě VHCN v rámci nového budování, modernizace nebo rozšíření sítě a existovala prognóza nebo výzva k prohlášení o záměru budovat sítě VHCN v určených oblastech (podle článku 22 směrnice (EU) 2018/1972) nebo veřejná konzultace podle pravidel Unie pro státní podporu. Pokud se uskutečnila více než jedna z těchto prognóz, výzev nebo veřejných konzultací, mělo by se vzít v úvahu pouze nevyjádření zájmu při poslední příležitosti za období, během něhož je žádost o koordinaci stavebních prací podána. Aby byl v budoucnu zajištěn přístup k vybudované infrastruktuře, měl by podnik, který zajišťuje nebo je oprávněn zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací provádějící stavební práce, zaručit, že vybuduje fyzickou infrastrukturu s dostatečnou kapacitou s přihlédnutím k požadavkům na kapacitu vyjádřeným podnikem, který žádá o koordinaci stavebních prací, a pokynům vydaným sdružením BEREC v úzké spolupráci s Komisí. Tím nejsou dotčena pravidla a podmínky spojené s přidělováním veřejných prostředků a uplatňováním pravidel státní podpory.
(39) Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že nebudou uplatňovat ustanovení tohoto nařízení o koordinaci stavebních prací, včetně transparentnosti, na stavební práce, jejichž rozsah je omezen, například pokud jde o hodnotu, velikost nebo dobu trvání. Mohlo by se jednat například o stavební práce trvající méně než časový úsek v řádu hodin nebo dnů s použitím minimálně invazivních technologií, jako je například pokládka kabelů frézováním povrchu nebo práce nouzové povahy.
(40) Pro zajištění soudržnosti přístupů mezi členskými státy při současném zohlednění různé situace v jednotlivých členských státech by mělo sdružení BEREC v úzké spolupráci s Komisí vydat do 18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost pokyny k uplatňování ustanovení o koordinaci stavebních prací.
(41) Účinná koordinace může pomoci snížit náklady a zpoždění, jakož i narušení budování, které může být způsobeno problémy na místě. Jedním z příkladů, kde může koordinace stavebních prací přinést jasné výhody, jsou mezioborové projekty mimo jiné v rámci transevropských energetických sítí (TEN-E) a transevropských dopravních sítí (TEN-T), jako je vybudování koridorů 5G podél dopravních cest, jako jsou silnice, železnice a vnitrozemské vodní cesty. Tyto projekty mohou také často vyžadovat koordinaci návrhu nebo společný návrh založený na včasné spolupráci mezi účastníky projektu. Dotčené strany se mohou v rámci tohoto společného návrhu před koordinací stavebních prací předem dohodnout na způsobech budování fyzické infrastruktury a na technologii a vybavení, které mají být použity. Žádost o koordinaci stavebních prací by proto měla být podána co nejdříve.
(42) Při budování sítí elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení může být za účelem ochrany obecných zájmů Unie a členských států nezbytná řada různých povolení. Ty se mohou týkat výkopů, stavebního povolení, územního plánu, povolení z hlediska životního prostředí a jiných povolení, jakož i omezení vlastnických práv třetích osob. Počet povolení a omezení vlastnických práv třetích osob nutných pro budování různých typů sítí elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení a místní charakter budování by mohly zahrnovat uplatňování různých postupů a podmínek, což může při budování sítí působit obtíže. Proto by měla být k usnadnění budování všechna pravidla týkající se podmínek a postupů pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob v co největší míře na vnitrostátní úrovni zjednodušena a sjednocena, a to při zachování práva každého příslušného orgánu na účast a uchování svých rozhodovacích pravomocí v souladu se zásadou subsidiarity. Informace o postupech a obecných podmínkách týkajících se udělování povolení na stavební práce a omezení vlastnických práv třetích osob by měly relevantní příslušné orgány zpřístupňovat prostřednictvím jednotných informačních míst. To by mohlo snížit složitost a zvýšit efektivitu a transparentnost pro všechny operátory, a zejména pro nové operátory na trhu nebo menší operátory, kteří neprovozují činnost v dané oblasti. Operátoři by navíc měli mít právo prostřednictvím jednotného informačního místa podávat v elektronické podobě své žádosti o povolení a o omezení vlastnických práv třetích osob. Tyto podniky by rovněž měly mít možnost vyhledávat informace o stavu svých žádostí a o tom, zda jim bylo vyhověno nebo zda byly zamítnuty, v elektronické podobě.
(43) Postupy udělování povolení by neměly představovat neodůvodněnou překážku pro investice, ani by neměly poškozovat vnitřní trh. Členské státy by proto měly zajistit, aby rozhodnutí o tom, zda udělit povolení k budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení či nikoli, bylo k dispozici ve lhůtě čtyř měsíců ode dne obdržení žádosti o povolení nebo ve lhůtě stanovené vnitrostátními právními předpisy, podle toho, která je kratší. Členské státy se vybízejí k tomu, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zavedly ustanovení pro příslušné orgány, aby udělovaly nebo zamítaly povolení rychleji, než vyžaduje zákon. Tím nejsou dotčeny jiné konkrétní lhůty nebo povinnosti stanovené pro řádný průběh řízení platné pro postup udělování povolení v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo právními předpisy Unie. Příslušné orgány by neměly omezovat budování sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, bránit mu nebo snižovat atraktivitu tohoto budování z ekonomického hlediska. Konkrétně by neměly bránit tomu, aby postupy pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob probíhaly pokud možno souběžně, ani vyžadovat, aby operátoři získali jeden druh povolení dříve, než mohou požádat o další druhy povolení. Příslušné orgány by měly každé odmítnutí udělit povolení nebo omezení vlastnických práv třetích osob v rámci své pravomoci odůvodnit na základě objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených podmínek.
(44) Aby nedocházelo ke zbytečným prodlevám, měly by příslušné orgány rozhodnout o úplnosti žádosti o povolení do dvaceti pracovních dnů od data jejího přijetí. Pokud příslušný orgán usoudí, že žádost o povolení není úplná, měl by žadatele vyzvat, aby v této lhůtě chybějící informace doplnil. Z důvodů rovného zacházení a transparentnosti by příslušné orgány měly mít možnost považovat žádosti o povolení pro stavební práce za nepřípustné, pokud nebyly prostřednictvím jednotného informačního místa zpřístupněny minimální informace požadované podle tohoto nařízení nejpozději dva měsíce před podáním první žádosti o povolení příslušným orgánům. Pokud jsou pro budování prvků sítí VHCN vyžadována kromě povolení i omezení vlastnických práv třetích osob, měly by příslušné orgány odchylně od článku 43 směrnice (EU) 2018/1972 udělit práva k omezení vlastnických práv třetích osob do čtyř měsíců ode dne přijetí žádosti, s výjimkou případů vyvlastnění. Ostatní omezení vlastnických práv třetích osob, která nejsou potřebná ve spojení s povoleními pro stavební práce, by měla být nadále udělována do šesti měsíců v souladu s článkem 43 směrnice (EU) 2018/1972.
(45) S cílem urychlit budování sítí VHCN a snižování administrativní zátěže pro orgány udělující povolení by některé druhy stavebních prací, jako například drobné stavební práce, neměly podléhat žádnému předchozímu povolení. Z důvodů transparentnosti a právní jistoty by členské státy měly tyto druhy stavebních prací identifikovat a zveřejnit tyto informace prostřednictvím jednotného informačního místa. Výjimky z postupu udělování povolení by se mohly vztahovat na různé kategorie infrastruktury (jako jsou stožáry, antény, sloupy a podzemní kanály) za určitých stanovených podmínek. Mohly by se vztahovat rovněž na technické modernizace stávajících zařízení, údržbu a drobné stavební práce, jako je například pokládka kabelů frézováním povrchu. Povolení by mohla být i nadále vyžadována pro drobné stavební práce pro budování sítí VHCN nebo přiřazených zařízení z důvodů architektonické, historické, náboženské nebo environmentální hodnoty nebo z důvodů veřejného pořádku, obrany, bezpečnosti, životního prostředí nebo veřejného zdraví ;nebo za účelem ochrany bezpečnosti kritické infrastruktury. Členské státy by měly tyto kategorie identifikovat a pro zajištění transparentnosti zveřejnit odchylky prostřednictvím jednotného informačního místa. Aby mohly příslušné orgány posoudit, zda se na plánované práce vztahují odchylky, potřebují minimální informace, jako datum zahájení stavebních prací a doba jejich trvání. Proto by členské státy měly mít možnost požadovat od dotčeného operátora, aby příslušným orgánům oznámil svůj záměr zahájit stavební práce, a to prostřednictvím prohlášení obsahujícího minimální informace.
(46) Aby se zajistilo, že tyto postupy pro udělování těchto povolení budou dokončeny v přiměřené lhůtě, v souladu s některými novými a osvědčenými správními postupy na vnitrostátní úrovni, je nezbytné vypracovat zásady pro zjednodušení administrativy. To by mělo mimo jiné zahrnovat omezení povinnosti předchozího povolení na případy, kdy je to nezbytné, a zavedení implicitního schválení ze strany příslušných orgánů po uplynutí určité doby. Členské státy by měly mít možnost se odchýlit od ustanovení o tichém souhlasu, pokud zpřístupní operátorovi alternativní prostředek nápravy v případě, že příslušný orgán nesplní lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o povolení, která je stanovena v právních předpisech Unie nebo ve vnitrostátních právních předpisech. Takový alternativní prostředek nápravy by měl zahrnovat mechanismus, který umožní operátorovi žádat o náhradu škody vzniklé z prodlení postupu, nebo možnost se v dané věci obrátit na soud či orgán dohledu a tomuto prostředku by mělo předcházet jednání s příslušným orgánem, pokud o něj operátor požádá. Členské státy by dále měly mít možnost zachovat nebo zavést zjednodušené povolovací postupy pro postupy sdělování informací, které mohou existovat podle vnitrostátních právních předpisů a které by se vztahovaly na budování jakýchkoli prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. Pokud se členské státy odchýlí od použití ustanovení o tichém souhlasu, měly by zajistit, aby na žádost operátora nebo příslušného orgánu bylo uspořádáno dohodovací jednání, a to společně s alternativními prostředky nápravy a aniž jsou tyto dotčeny. Takové dohodovací jednání by mělo být uspořádáno bez zbytečného odkladu s cílem usnadnit přijetí rozhodnutí ve věci žádosti o povolení. Toto jednání zejména poskytne příležitost identifikovat případně za účasti dalších zainteresovaných stran nebo relevantních orgánů veškeré dodatečné informace, jakož i možné úpravy projektu. Členské státy by přitom mohly ještě zavést nebo zachovat jiná alternativní opatření k zajištění toho, že příslušné orgány dodrží lhůtu pro udělení nebo odmítnutí povolení.
(47) Aby se usnadnilo budování prvků sítí VHCN, měly by být veškeré poplatky související s vydáním povolení s výjimkou omezení vlastnických práv třetích osob omezeny na správní náklady spojené s vyřízením žádosti o povolení v souladu se zásadami stanovenými v článku 16 směrnice (EU) 2018/1972. V případě omezení vlastnických práv třetích osob se použijí články 42 a 43 směrnice (EU) 2018/1972.
(48) Dosažení cílů stanovených v rozhodnutí (EU) 2022/2481 vyžaduje, aby do roku 2030 byli všichni koncoví uživatelé v pevných místech pokryti gigabitovou sítí až do koncového bodu sítě a aby všechny osídlené oblasti byly pokryty bezdrátovými vysokorychlostními sítěmi nové generace s výkonem odpovídajícím alespoň 5G v souladu se zásadou technologické neutrality. Poskytování gigabitových sítí koncovým uživatelům by mělo být usnadněno zejména prostřednictvím fyzické infrastruktury uvnitř budovy, připravené pro optická vlákna. Náklady na zástavbu minitrubiček během výstavby budovy jsou relativně nízké, zatímco vybavení budov gigabitovou infrastrukturou může představovat významnou část nákladů na budování gigabitové sítě. Proto by veškeré nové budovy nebo budovy procházející významnou renovací měly být vybaveny fyzickou infrastrukturou a optickými rozvody uvnitř budovy, které umožňují připojení koncových uživatelů ke gigabitovým rychlostem, pokud to nepřiměřeně nezvyšuje náklady této renovace a pokud je to technicky proveditelné. Nové vícebytové budovy a vícebytové budovy procházející významnou renovací by měly být rovněž vybaveny přístupovým bodem, snadno přístupným jednomu nebo více podnikům zajišťujícím nebo oprávněným zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, pokud to nepřiměřeně nezvyšuje náklady na tyto renovační práce a pokud je to technicky proveditelné. Developeři budov by navíc měli zajistit prázdné kabelovody vedoucí z každého bytu do přístupového bodu umístěného ve vícebytové budově nebo mimo ni, které umožní připojení až ke koncovým bodům sítě nebo v těch členských státech, kde je koncový bod sítě umístěn v souladu s vnitrostátními právními předpisy mimo konkrétní místo koncového uživatele, až po fyzické místo, kde se koncový uživatel připojí k veřejné síti. Významné renovace stávajících budov v místě koncového uživatele za účelem snížení energetické náročnosti podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (12) poskytují příležitost vybavit tyto budovy rovněž fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna, optickými rozvody uvnitř budovy a v případě vícebytových budov též přístupovým bodem.
(49) Přístupový bod může být obzvláště užitečný pro operátora, pokud jde o přístup k budově, zejména v případě vícebytových budov, neboť takový fyzický bod může obsahovat celý soubor rozvodů pro připojení konkrétních koncových uživatelů. Pro zlepšení soutěže připuštěním více než jednoho podniku k poskytování služeb koncovým uživatelům je důležité, aby byly přístupové body obsluhující nové vícebytové budovy a vícebytové budovy procházející významnou rekonstrukcí snadno přístupné více než jednomu operátorovi bez vynaložení nepřiměřeného úsilí.
(50) Ustanovení týkající se fyzické infrastruktury uvnitř budovy připravené pro optická vlákna, přístupového bodu a optických rozvodů uvnitř budovy nevylučují přítomnost jiného typu technologie v rámci téže fyzické infrastruktury uvnitř budovy. Těmito ustanoveními by nemělo být dotčeno právo vlastníků budov vybavit budovu kromě optických vláken i dalšími rozvody uvnitř budovy, s dodatečnou fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, která bude schopna pojmout další rozvody kromě optických vláken nebo jiných prvků sítí elektronických komunikací.
(51) Perspektivu vybavení budovy fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro optická vlákna, přístupovým bodem nebo optickými rozvody uvnitř budovy lze považovat za nepřiměřenou z hlediska nákladů, zejména u nových budov s jedním bytem nebo budov procházejících významnou renovací. To může být založeno na objektivních důvodech, jako jsou například odhady nákladů přizpůsobené konkrétním potřebám, ekonomické důvody spojené s danou lokalitou nebo důvody ochrany kulturního dědictví či životního prostředí (například u konkrétních kategorií památek).
(52) Pro potenciální kupující a nájemce by bylo prospěšné, aby byly identifikovány budovy, které jsou vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna, jakož i přístupovým bodem a optickými rozvody připravenými pro optická vlákna, a mají tedy značný potenciál úspory nákladů. Měla by být podporována rovněž připravenost budov na optická vlákna. Budovy, které jsou vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna, přístupovým bodem a optickými rozvody by proto měly být způsobilé, na základě dobrovolnosti a v souladu s postupy stanovenými členskými státy, k získání označení „fibre-ready“ (připraveno pro optická vlákna), pokud se členské státy rozhodly takové označení zavést.
(53) Podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, které budují gigabitové sítě v určité oblasti, by mohly dosáhnout významných úspor z rozsahu, pokud by mohly ukončit svou síť v přístupovém bodě využitím existující fyzické infrastruktury a uvedením dotčené oblasti do původního stavu. To by mělo být možné bez ohledu na to, zda účastník v té době vyjádřil výslovný zájem o uvedenou službu, avšak pod podmínkou, že je minimalizován dopad na soukromé vlastnictví, a to bez zbytečných zásahů do vlastnických práv. Je-li síť ukončena v přístupovém bodě, připojení dalších zákazníků je možné za podstatně nižších nákladů, zejména prostřednictvím přístupu k vertikálnímu segmentu uvnitř budovy, připravenému pro optická vlákna, pokud již existuje. Uvedeného cíle lze dosáhnout rovněž v případě, že je budova sama již vybavena gigabitovou sítí, k níž mají za transparentních, přiměřených a nediskriminačních podmínek přístup všichni poskytovatelé veřejné komunikační sítě, kteří mají v dané budově aktivního účastníka služeb. To může nastat zejména v členských státech, které přijaly opatření podle článku 44 směrnice (EU) 2018/1972. Podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací by měly v co největší možné míře odstranit prvky své sítě, jako jsou zastaralé kabely a zařízení, a po ukončení smlouvy s účastníkem dotčenou oblast uvést do původního stavu.
(54) S cílem přispět k zajištění dostupnosti gigabitových sítí pro koncové uživatele by nové a významně renovované budovy měly být vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro optická vlákna, optickými rozvody uvnitř budovy a v případě vícebytových budov přístupovým bodem. Členské státy by k dosažení tohoto cíle měly mít možnost jisté flexibility. V tomto ohledu tedy není cílem tohoto nařízení harmonizace pravidel v oblasti souvisejících nákladů, včetně úhrady nákladů na vybavení budov fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna, optickými rozvody uvnitř budovy a přístupovým bodem.
(55) V souladu se zásadou subsidiarity a s cílem zohlednit vnitrostátní podmínky by členské státy měly přijmout normy nebo technické specifikace nezbytné pro účely vybavení nově postavených budov nebo budov procházejících významnou renovací fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna a optickými rozvody uvnitř budovy a nově postavených vícebytových budov nebo vícebytových budov procházejících významnou renovací přístupovým bodem. Uvedené normy nebo technické specifikace by měly stanovit alespoň: specifikace přístupového bodu pro budovu; specifikace optického rozhraní; specifikace kabelů; specifikace zásuvek; specifikace potrubí nebo mikrotrubiček; technické specifikace potřebné k zabránění interferenci s elektrickým vedením, minimální poloměr ohybu. Členské státy by měly zajistit soulad s těmito nezbytnými normami nebo technickými specifikacemi. Členské státy by měly pro zajištění tohoto souladu stanovit postupy, které by mohly zahrnovat kontroly budov na místě nebo jejich reprezentativního vzorku. Navíc by členské státy měly s cílem zabránit nárůstu byrokracie v souvislosti s těmito postupy zavedenými podle tohoto nařízení zohlednit procesní požadavky uplatňované na postupy podle směrnice 2010/31/EU a rovněž by měly případně zvážit možnost povolit kombinované zahájení obou postupů pro podávání žádostí.
(56) Vzhledem ke společenským přínosům digitálního začlenění a k ekonomické logice budování sítí VHCN, pokud neexistuje pasivní ani aktivní infrastruktura připravená pro optická vlákna, která obsluhuje prostory koncových uživatelů, ani alternativy k poskytnutí sítí VHCN účastníkovi, měl by mít jakýkoli poskytovatel veřejných sítí elektronických komunikací právo ukončit svou síť na vlastní náklady v soukromých prostorech v případě, že dopad na nemovitost v soukromém vlastnictví je bez zbytečných zásahů do vlastnických práv a minimalizovaný, např. opětovným využitím existující fyzické infrastruktury dostupné v budově, je-li to možné, nebo uvedením dotčených oblastí do původního stavu.
(57) Žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy by měly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení, zatímco žádost o přístup k optickým rozvodům uvnitř budovy má spadat do oblasti působnosti směrnice (EU) 2018/1972.
(58) Za účelem zajištění soudržnosti přístupů mezi členskými státy a při současném zohlednění různé situace v jednotlivých členských státech by sdružení BEREC mělo v úzké spolupráci s Komisí do 18 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost zveřejnit pokyny ohledně podmínek přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, včetně uplatňování spravedlivých a přiměřených podmínek, a kritéria, kterými se mají vnitrostátní orgány pro řešení sporů při řešení těchto sporů řídit. Při přípravě těchto pokynů by měly být řádně zohledněny názory zúčastněných stran, a zejména vnitrostátních orgánů pro řešení sporů, aby bylo zajištěno, že tyto pokyny nenaruší zavedené zásady, budou v souladu s procesními pravidly vnitrostátních orgánů pro řešení sporů a nebudou škodlivé pro další zavádění sítí VHCN. Vzhledem k míře flexibility, která je členským státům při uplatňování uvedených ustanovení přiznána, a v zájmu efektivnosti by pokyny sdružení BEREC měly poskytovat odpovídající úroveň podrobností.
(59) Za účelem podpory modernizace a pružnosti správních postupů a snížení nákladů a času vynaložených na postupy budování sítí VHCN by služby jednotných informačních míst měly být poskytovány v plném rozsahu on-line. Jednotná informační místa by měla za tímto účelem poskytovat snadný přístup k nezbytným digitálním nástrojům, jako jsou internetové portály, databáze, digitální platformy a digitální aplikace. Tyto nástroje by měly poskytnout účinný přístup k minimálním informacím o existující fyzické infrastruktuře a plánovaných stavebních pracích a zajistit možnost vyžádat si informace. Tyto digitální nástroje by měly rovněž umožnit přístup k elektronickým správním postupům pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob a k souvisejícím informacím o příslušných podmínkách a postupech. Pokud je v členském státě zřízeno více jednotných informačních míst, měla by být všechna tato jednotná informační místa snadno a bezproblémově dostupná elektronickými prostředky prostřednictvím jednotného vnitrostátního digitálního kontaktního místa. Toto kontaktní místo by mělo mít společné uživatelské rozhraní zajišťující přístup k jednotným informačním místům on-line. Jednotné vnitrostátní digitální kontaktní místo by mělo usnadňovat interakci mezi operátory a příslušnými orgány, které vykonávají funkce jednotných informačních míst.
(60) Členské státy by měly mít možnost využívat digitální nástroje, jako jsou internetové portály, databáze, digitální platformy a digitální aplikace, které již jsou případně dostupné na místní, regionální nebo vnitrostátní úrovni, a v případě potřeby je zdokonalovat za účelem zajišťování funkcí jednotného informačního místa, pokud splňují povinnosti stanovené v tomto nařízení. To zahrnuje přístup prostřednictvím jednotného vnitrostátního digitálního kontaktního místa a dostupnost všech funkcí stanovených v tomto nařízení. Aby byla dodržena zásada „pouze jednou“ ve vztahu k minimalizaci a přesnosti údajů, mělo by být členským státům umožněno integrovat podle potřeby více digitálních platforem, databází nebo aplikací podporujících jednotná informační místa. Například digitální platformy, databáze nebo aplikace podporující jednotná informační místa pro existující fyzickou infrastrukturu by mohly být propojeny nebo plně či částečně integrovány s digitálními platformami nebo aplikacemi pro plánované stavební práce a udělování povolení. Aby se zabránilo zdvojování činnosti a zajistilo se bezproblémové začlenění, mohly by členské státy provést posouzení již existujících digitálních nástrojů na vnitrostátní, regionální a místní úrovni a při navrhování jednotných informačních míst vycházet z osvědčených postupů.
(61) Aby byla zajištěna efektivita jednotných informačních míst stanovených tímto nařízením, měly by členské státy zajistit dostatečné zdroje a snadnou dostupnost příslušných informací o konkrétní zeměpisné oblasti. Tyto informace by měly být zveřejňovány ve vhodné míře podrobnosti s cílem maximalizovat účinnost s ohledem na přidělené úkoly, mimo jiné i v rámci místního katastru nemovitostí. Se záměrem vycházet z existujících struktur a maximalizovat přínosy pro uživatele by proto členské státy mohly zvážit možné synergie a úspory z rozsahu činnosti s jednotnými kontaktními místy ve smyslu článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (13) a s dalšími plánovanými nebo existujícími řešeními elektronické veřejné správy. Obdobně by se na jednotná informační místa měla napojit i jednotná digitální brána zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 (14).
(62) Náklady na zřízení jednotného národního digitálního kontaktního místa, jednotných informačních míst a digitálních nástrojů potřebných k dosažení souladu s ustanoveními tohoto nařízení by mohly být plně nebo částečně způsobilé pro finanční podporu z fondů Unie, například z Evropského fondu pro regionální rozvoj – specifický cíl: konkurenceschopnější a inteligentnější Evropa díky podpoře inovativní a inteligentní ekonomické transformace a regionálního propojení IKT (15), z programu Digitální Evropa (16) – specifický cíl: zavádění a co nejlepší využívání digitálních kapacit a interoperabilita a z Nástroje pro oživení a odolnost (17) – pilířů týkajících se digitální transformace a inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění, včetně hospodářské soudržnosti, pracovních míst, produktivity, konkurenceschopnosti, výzkumu, vývoje a inovací a dobře fungujícího vnitřního trhu se silnými malými a středními podniky, pokud splňují cíle a kritéria způsobilosti stanovená pro tyto fondy.
(64) Aby se zabránilo zpožděním při budování sítí, měl by vnitrostátní orgán pro řešení sporů vyřešit spor včas a v každém případě do čtyř měsíců ode dne obdržení žádosti o urovnání sporu v případě sporů o přístup k existující fyzické infrastruktuře a do jednoho měsíce, pokud jde o transparentnost fyzické infrastruktury, koordinaci plánovaných stavebních prací a transparentnost plánovaných stavebních prací. Mohly by nastat výjimečné okolnosti odůvodňující odklad řešení sporu, které by orgány pro řešení sporů nemohly ovlivnit, jako například nedostatečné informace nebo dokumentace nezbytná k přijetí rozhodnutí včetně stanovisek jiných příslušných orgánů, které je třeba konzultovat, případně vysoká složitost podání.
(65) Pokud dojde ke sporům ohledně přístupu k fyzické infrastruktuře, plánovaných stavebních prací nebo informací o nich, pokud jde o budování sítí VHCN, příslušný orgán pro řešení sporů by měl mít pravomoc k jejich vyřešení formou závazného rozhodnutí. Rozhodnutími tohoto orgánu by v každém případě neměla být dotčena možnost kterékoli strany obrátit se na soud nebo uplatnit předchozí či souběžný smírčí mechanismus k formálnímu urovnání sporu, který by mohl mít podobu mediace nebo dalšího kola výměn. Pro zajištění transparentnosti a předvídatelnosti a posíleného vymáhání pravidel a zvýšení důvěry v mechanismy řešení sporů by vnitrostátní orgány pro řešení sporů měly svá rozhodnutí zveřejňovat a zároveň dodržovat zásady důvěrnosti a obchodního tajemství a jednotná informační místa by měla zajistit přístup k těmto rozhodnutím.
(66) Ustanovení směrnice 2014/61/EU týkající se řešení sporů se nadále vztahují na veškeré postupy pro řešení sporů, které byly zahájeny podle této směrnice.
(67) V souladu se zásadou subsidiarity by tímto nařízením neměla být dotčena možnost, aby členské státy přidělily regulační úkoly orgánům, jež jsou nejvíce způsobilé je plnit v souladu s vnitrostátním ústavním systémem rozdělení pravomocí a s požadavky stanovenými tímto nařízením. Ke snížení administrativní zátěže by měly mít členské státy možnost jmenovat stávající orgán nebo zachovat příslušné orgány, které již byly jmenovány podle směrnice 2014/61/EU. Informace o úkolech přidělených příslušnému orgánu nebo příslušným orgánům by měly být zveřejňovány prostřednictvím jednotného informačního místa a oznamovány Komisi, pokud tak již nebylo učiněno podle směrnice 2014/61/EU. Rozhodovací pravomoc, kterou si členské státy ponechají při přidělování funkcí jednotných informačních míst více než jednomu příslušnému orgánu, by neměla ovlivnit jejich schopnost tyto funkce účinně plnit.
(68) Určený vnitrostátní orgán pro řešení sporů a příslušný orgán vykonávající funkce jednotného informačního místa by měly zajistit nestrannost, nezávislost a strukturální oddělení vůči zúčastněným stranám, měly by vykonávat své pravomoci nestranně, transparentně a včas a měly by mít odpovídající pravomoci a zdroje. Vnitrostátní orgány pro řešení sporů by měly jednat nezávisle a objektivně a při rozhodování o sporech jim předložených by neměly žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného subjektu.
(69) Členské státy by měly stanovit vhodné, účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případ nedodržení tohoto nařízení nebo závazného rozhodnutí přijatého příslušnými orgány včetně případů, kdy provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru vědomě nebo z důvodu hrubé nedbalosti prostřednictvím jednotného informačního místa poskytne zavádějící, chybné nebo neúplné informace.
(70) Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž usnadnit budování fyzické infrastruktury vhodné pro sítě VHCN v celé Unii způsobem, který podporuje vnitřní trh, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy v důsledku přetrvávajících rozdílných přístupů, jakož i pomalého a neúčinného provádění směrnice 2014/61/EU, ale spíše jich z důvodů rozsahu či účinků budování sítě a nezbytných investic může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(71) Tímto nařízením není dotčena odpovědnost členských států za ochranu národní bezpečnosti ani jejich pravomoc chránit jiné základní funkce státu, zejména pokud jde o veřejnou bezpečnost, územní celistvost a zachování veřejného pořádku.
(72) Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie. Toto nařízení zejména usiluje o zajištění plného respektování práva na soukromý život a ochranu obchodního tajemství, svobodu podnikání, právo na vlastnictví a právo na účinnou právní ochranu. Toto nařízení musí být uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami.
(73) Toto nařízení obsahuje ustanovení, která se vztahují na všechny podstatné oblasti upravené směrnicí 2014/61/EU, která by proto měla být zrušena. Avšak s ohledem na odloženou použitelnost týkající se některých pravidel pro transparentnost, postupy udělování povolení, fyzickou infrastrukturu uvnitř budovy a digitalizaci jednotných informačních míst by měla některá pravidla stanovená ve směrnici 2014/61/EU zůstat použitelná, než budou použitelná odpovídající pravidla tohoto nařízení. Například provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru by měli mít i nadále povinnost podle čl. 4 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 4 první věty směrnice 2014/61/EU zpřístupnit informace o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa tak, aby byly neprodleně přístupné, než se použijí příslušná ustanovení tohoto nařízení.
(74) Cílem období osmnácti měsíců mezi datem vstupu v platnost a datem použitelnosti tohoto nařízení je poskytnout členským státům dostatek času na to, aby zajistily, že jejich vnitrostátní právní předpisy nebudou obsahovat žádné překážky jednotného a účinného uplatňování tohoto nařízení. Aby bylo zajištěno, že členské státy budou mít dostatek času na zavedení nových systémů a splnění nových pravidel zavedených tímto nařízením, se některá pravidla pro transparentnost ohledně existující fyzické infrastruktury a plánovaných stavebních prací, digitalizace jednotných informačních míst a jejich úloh při zefektivnění postupů udělování povolení, jakož i fyzické infrastruktury uvnitř budovy, použijí později, odchylně od uvedeného dne použitelnosti. Například povinnost vybavit nové budovy a budovy procházející významnou renovací fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna a optickými rozvody uvnitř budovy by měla platit 21 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, zatímco subjekty veřejného sektoru by měly zpřístupnit v elektronické podobě informace o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa 24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, přičemž stejná povinnost by se měla i nadále vztahovat na provozovatele sítě tak, jak se již používá v souladu se směrnicí 2014/61/EU. Kromě toho, zatímco ustanovení týkající se transparentnosti, pokud jde o minimální informace o plánovaných stavebních pracích včetně georeferencovaného umístění, potřebují delší období v délce až 24 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, aby mohly členské státy zajistit, že příslušná jednotná informační místa zpřístupní vhodné digitální nástroje, budou stávající jednotná informační místa nadále používána podle čl. 6 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2014/61/EU. Totéž platí pro relevantní výjimky stanovené v členských státech podle čl. 6 odst. 5 směrnice 2014/61/EU. Členské státy zruší do data použitelnosti každého ustanovení tohoto nařízení ta vnitrostátní ustanovení, která se s tímto nařízením překrývají nebo jsou s ním v rozporu. Pokud jde o přijímání nových právních předpisů během tohoto období, z ustanovení čl. 4 odst. 3 Smlouvy o EU vyplývá, že členské státy mají povinnost loajální spolupráce, která jim brání přijímat opatření, která by byla v rozporu s budoucími právními předpisy Unie.
(75) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1971 (18) zavedlo mimo jiné prostřednictvím změny nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 (19) opatření regulující maloobchodní ceny komunikací v rámci Unie. Opatření měla zajistit, aby spotřebitelům nebyly účtovány nepřiměřeně vysoké ceny za uskutečňování interpersonální komunikace založené na číslech, která je zahájena v členském státě jejich domovského poskytovatele a ukončena na jakémkoli čísle pevné či mobilní sítě v jiném členském státě. V souladu se zásadou proporcionality tato opatření nepřekračují rámec toho, co je k dosažení uvedených cílů nezbytné. Tato opatření vstoupila v platnost dne 15. května 2019 na dobu pěti let do 14. května 2024. Konkrétně nařízení (EU) 2018/1971 zavedlo do nařízení (EU) 2015/2120 vymezení regulovaných komunikací v rámci Unie a interpersonální komunikace založené na číslech a změnilo jej tak, že zavedlo maloobchodní ceny pro komunikace v rámci Unie a období platnosti těchto cen stanovilo do 14. května 2024.
(76) Uvedené stropy maloobchodních cen, které vstoupily v platnost ve všech členských státech dne 15. května 2019, byly nastaveny na úroveň umožňující poskytovatelům veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech pokrýt náklady, čímž byl zajištěn přiměřený zásah na trzích mobilních i pevných sítí. Kromě toho vnitrostátní regulační orgány byly a stále jsou zmocněny udělit výjimku na žádost poskytovatele veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech v případě, že by byl dopad těchto opatření na dotčené poskytovatele významně větší než na většinu jiných poskytovatelů v Unii.
(77) Dne 15. května 2023 zveřejnila Komise pracovní dokument o uplatňování ustanovení nařízení (EU) 2018/1971 týkajících se komunikací v rámci Unie společně se zprávou o průzkumu Eurobarometru o mezinárodních telekomunikacích v rámci Unie (dále jen „zpráva Eurobarometru z roku 2022“). Komise posoudila dopad opatření na základě průběžného monitorování provádění pravidel a konzultací se zainteresovanými stranami, jakož i s ohledem na stanovisko sdružení BEREC k nařízení o komunikacích v rámci Unie (dále jen „stanovisko sdružení BEREC“). Posouzení dopadu provedené Komisí a závěry zprávy Eurobarometru z roku 2022 ukazují, že unijní pravidla se osvědčila jako efektivní a přiměřená. Uvedená opatření významně snížila maloobchodní ceny komunikací v rámci Unie. Na základě údajů vycházejících ze stanoviska sdružení BEREC a zprávy Eurobarometru z roku 2022 byla pro významný počet spotřebitelů ve většině členských států tato opatření přínosem a někteří spotřebitelé i nadále využívají pro komunikaci v rámci Unie tradiční komunikace, jako jsou telefonní hovory a SMS zprávy, přičemž většinou komunikují prostřednictvím telefonu, přestože stále větší počet spotřebitelů má pro potřeby komunikace v rámci Unie přístup k interpersonálním komunikačním službám nezávislým na číslech. To je případ občanů ve věku 55 let a více.
(78) Kromě toho, stropy maloobchodních cen nevedly ke zvýšení objemu komunikací v rámci Unie ani podle všeho neměly významný negativní dopad na poskytovatele. Od vstupu těchto opatření v platnost nepožádal o výjimku žádný poskytovatel veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech. Nadto závěr průzkumné konzultace o budoucnosti trhu elektronických komunikací a jeho infrastruktury ukončené dne
(79) Vzhledem k tomu, že velkoobchodní ceny komunikací v rámci Unie nejsou regulovány a že v této fázi není k dispozici přehled tranzitních nákladů, nelze vyloučit, že by v případě okamžitého zrušení těchto opatření uvedené maloobchodní ceny nevzrostly a zákazníci by nebyli vystaveni velmi vysokým cenám komunikací v rámci Unie. Proto toto nařízení zavádí ustanovení, kterým se mění nařízení (EU) 2015/2120 tak, že se prodlužuje uplatňování čl. 5a odst. 1 tohoto nařízení.
(80) Avšak s ohledem na cíl od 1. ledna 2025 odstranit cenové rozdíly mezi tarify používanými pro komunikaci v rámci Unie a tarify použitelnými pro vnitrostátní hlasovou komunikaci (pevné a mobilní) a SMS zprávy, poskytovatelé, kteří se dobrovolně rozhodnou neuplatnit příplatky za komunikaci v rámci Unie, by měli být vyňati z povinnosti uplatňovat maximální maloobchodní ceny s výhradou politiky přiměřeného využívání, s cílem poskytnout prospěch vyplývající ze stejných maloobchodních cen pro vnitrostátní komunikaci a komunikaci v rámci Unie spotřebitelům dříve. Politika přiměřeného využívání bude vymezena v prováděcím aktu, který by Komise měla přijmout do 31. prosince 2024 po konzultaci se sdružením BEREC.
(81) Ve druhém kroku od 1. ledna 2029 by poskytovatelé neměli účtovat jiné maloobchodní ceny za vnitrostátní komunikaci a jiné za komunikaci v rámci Unie. Povinnost poskytovatelů splnit povinnosti podle tohoto opatření je nicméně podmíněna přijetím řady ochranných opatření pro poskytovatele, pokud jde o udržitelnost, přiměřené využívání a opatření proti podvodům. Komise by měla tato ochranná opatření přijmout do 30. června 2028 prostřednictvím prováděcího aktu.
(82) Úplnému zrušení maloobchodních příplatků pro komunikaci v rámci Unie od 1. ledna 2029 bude předcházet přezkum pravidel pro komunikaci v rámci Unie, který by Komise měla provést do 30. června 2027 po konzultaci se sdružením BEREC.
(83) V rámci toho přezkumu by měla Komise s podporou sdružení BEREC posoudit dopad nových opatření na spotřebitele a poskytovatele při zohlednění dynamiky rozvíjejícího se trhu. Posouzení by mělo zahrnovat vývoj velkoobchodních nákladů, trend maloobchodních cen komunikace v rámci Unie, vývoj spotřebitelských preferencí, možný dopad na vnitrostátní trhy poskytování interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech, zejména na maloobchodní ceny účtované spotřebitelům, potenciální dopad opatření na příjmy poskytovatelů, rozsah využívání, dostupnost a konkurenceschopnost interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech nebo jiných alternativ komunikace v rámci Unie a vývoj tarifních plánů pro komunikace v rámci Unie.
(84) Na základě tohoto posouzení přijme Komise do 30. června 2028 prováděcí akt, který stanoví ochranná opatření pro poskytovatele, pokud jde o udržitelnost, přiměřené využívání a opatření proti podvodu. Mohlo by sloužit rovněž jako základ pro případný legislativní návrh Komise za účelem změn opatření, pokud by to bylo případně potřeba.
(85) Pro účely sběru údajů, monitorování, přezkumu a podávání zpráv o dopadu pravidel na komunikaci v rámci Unie by měly Komise, sdružení BEREC, vnitrostátní regulační orgány a případně další příslušné orgány nakládat s veškerými obchodními tajemstvími a dalšími důvěrnými informacemi od poskytovatelů jako s důvěrnými informacemi. Avšak ochrana důvěrných informací by neměla příslušným vnitrostátním orgánům bránit ve včasném sdílení těchto informací.
(86) V souladu se zásadou proporcionality by měla být opatření vztahující se na komunikaci v rámci Unie zavedená tímto nařízením časově omezena a měla by pozbýt platnosti ke dni 30. června 2032. Toto prodloužení platnosti by mělo Komisi umožnit shromáždit a přezkoumat údaje relevantní pro posouzení dopadu opatření a současně zajistit, aby byli zranitelní spotřebitelé ochráněni před potenciálně nepřiměřeně vysokými cenami za komunikaci v rámci Unie. Datum ukončení platnosti těchto opatření se shoduje s datem ukončení platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/612 (20).
(87) Za účelem co nejrychlejšího uplatňování opatření stanovených tímto nařízením by toto nařízení mělo vstoupit v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.