Zpět

Článek 3, této Směrnice (upřesnění pojmu Jednotné informační místo)

3.          Členské státy mohou stanovit, že vlastníci soukromých komerčních budov, které nejsou vlastněny neb ovládány provozovatelem sítě, musí na písemnou žádost operátora vyhovět oprávněným žádostem o přístup do těchto budov, včetně jejich střech, za účelem instalace prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení za spravedlivých a přiměřených podmínek a za cenu odrážející tržní podmínky. Před tím, než žadatel o přístup takovou žádost podá, musí být splněny všechny tyto podmínky: 

          a)      budova se nachází ve venkovské nebo odlehlé oblasti, jak jsou vymezeny členskými státy;

       b)       v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, není k dispozici žádná, pevná ani mobilní, síť VHCN stejného typu, jaký má žadatel o přístup v úmyslu zavést, a podle informací shromážděných prostřednictvím jednotného informačního místa ke dni podání žádosti neexistuje plán na vybudování takové sítě; 

        c)        v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, a kterou vlastní nebo ovládají provozovatelé sítě nebo subjekty veřejného sektoru, neexistuje žádná fyzická infrastruktura, která je technicky vhodná pro umístění prvků sítí VHCN. Členské státy mohou stanovit seznam kategorií komerčních budov, v jejichž případě lze z důvodů veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti a ochrany zdraví uplatnit výjimku z povinnosti vyhovět žádosti o přístup. Tento seznam a kritéria použitá k identifikaci těchto kategorií se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa.  

4.          Při stanovování spravedlivých a přiměřených podmínek, včetně cen, pro poskytování přístupu a s cílem předejít příliš vysokým cenám provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, případně zohlední alespoň: 

         a)       stávající smlouvy a obchodní podmínky sjednané mezi operátory žádajícími o přístup a provozovateli sítě nebo subjekty veřejného sektoru poskytujícími přístup k fyzické infrastruktuře;

          b)       potřebu zajistit, aby poskytovatel přístupu měl přiměřenou možnost náhrady nákladů, které mu vzniknou při poskytování přístupu k jeho fyzické infrastruktuře, při zohlednění zvláštních vnitrostátních podmínek, obchodních modelů a všech cenových struktur zavedených za účelem poskytnutí přiměřené možnosti náhrady nákladů; v případě sítí elektronických komunikací je třeba také zohlednit veškeré prostředky právní ochrany uložené vnitrostátními regulačními orgány; 

           c)       veškeré dodatečné náklady na údržbu a přizpůsobení vyplývající z poskytnutí přístupu k příslušné fyzické infrastruktuře. 

           d)       dopad požadovaného přístupu na obchodní plán poskytovatele přístupu včetně investic do fyzické infrastruktury, ke které je požadován přístup; 

           e)      v konkrétním případě přístupu k fyzické infrastruktuře operátorů, jakékoli pokyny podle odstavce 13, a zejména: 

                   i)      ekonomickou životaschopnost těchto investic na základě jejich rizikového profilu; 

                  ii)      potřebu spravedlivé návratnosti investic a jakýkoli časový harmonogram této návratnosti investic; 

                 iii)      veškeré dopady přístupu na hospodářskou soutěž na navazujících trzích a v důsledku toho na ceny a na návratnost investice; 

                 iv)       odpisy aktiv sítě v době žádosti o přístup; 

                  v)      obchodní důvody podporující investice v době, kdy byla uskutečněna, zejména do fyzické infrastruktury užívané k zajištění konektivity, a 

               vi)       možnosti souběžného společného investování do budování fyzické infrastruktury, jež je předběžně nabídnuta žadateli o přístup, zejména podle článku 76 směrnice (EU) 2018/1972, případně do souběžného budování zároveň s ní.  

          f)         při zvažování potřeby operátorů zajistit spravedlivou návratnost investic, která odráží příslušné tržní podmínky, jejich různé obchodní modely, zejména v případě podniků, které primárně poskytují přiřazená zařízení a nabízejí fyzický přístup k více než jednomu podniku zajišťujícímu nebo oprávněnému zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací.   

5.          Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, mohou odmítnout přístup ke konkrétní fyzické infrastruktuře na základě jedné nebo více následujících podmínek:  

           a)       fyzická infrastruktura, k níž bylo požádáno o přístup, není technicky vhodná pro uložení jakéhokoli prvku sítě VHCN podle odstavce 1;  

           b)       nedostatečný prostor k uložení prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení podle odstavce 1, a to i po zohlednění budoucích potřeb poskytovatele přístupu ohledně prostoru, které jsou dostatečně prokázány, jako například odkazem na veřejně dostupné investiční plány nebo jednotně uplatňovaný procentní podíl kapacity vyhrazené pro budoucí potřeby z celkové kapacity fyzické infrastruktury; 

           c)       opodstatněné důvody týkající se bezpečnosti, národní bezpečnosti nebo veřejného zdraví; 

           d)       řádně opodstatněné důvody týkající se integrity a bezpečnosti kterékoli sítě, zejména kritické infrastruktury jednotlivých států; 

           e)   řádně opodstatněné riziko závažné interference plánovaných služeb elektronických komunikací s poskytováním jiných služeb prostřednictvím stejné fyzické infrastruktury;

          f)        dostupnost použitelných alternativních prostředků pro pasivní velkoobchodní fyzický přístup k sítím elektronických komunikací, vhodných k poskytování sítí VHCN a nabízených za spravedlivých a přiměřených podmínek, které jsou poskytovány stejným provozovatelem sítě nebo ve specifických případech venkovských nebo odlehlých oblastí, kde je síť provozována výhradně ve velkoobchodním měřítku a je vlastněna nebo ovládána subjekty veřejného sektoru, jsou poskytovány provozovatelem takové sítě.   

6.          Členské státy mohou stanovit, že provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu mohou odmítnout přístup k určité fyzické infrastruktuře, pokud zde existují přijatelné alternativní prostředky pro nediskriminační otevřený velkoobchodní aktivní přístup k sítím VHCN poskytované týmž provozovatelem sítě nebo týmž veřejným subjektem za předpokladu, že jsou splněny obě tyto podmínky:

           a)       tyto alternativní prostředky pro velkoobchodní přístup jsou nabízeny za spravedlivých a přiměřených podmínek, a to i pokud jde o cenu;

          b)       projekt budování žádajícího operátora se zaměřuje na stejnou oblast pokrytí a neexistuje žádná jiná optická síť spojující prostory koncových uživatelů obsluhující tuto oblast pokrytí.

Tento odstavec se použije pouze v těch členských státech, v nichž je taková možnost odmítnutí nebo rovnocenná možnost uplatňována od 11. května 2024 v souladu s vnitrostátními právními předpisy, které jsou v souladu s právními předpisy Unie.

7.          V případě, že je poskytnutí přístupu odmítnuto podle odstavců 5 a 6, sdělí provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru, který vlastní nebo ovládá fyzickou infrastrukturu, žadateli o přístup písemně konkrétní a podrobné důvody tohoto odmítnutí nejpozději do jednoho měsíce ode dne obdržení úplné žádosti o přístup, s výjimkou vnitrostátní kritické infrastruktury vymezené vnitrostátními právními předpisy, v jejímž případě se při odmítnutí žadateli o přístup nemusí sdělovat konkrétní a podrobné důvody. 

8.          Členské státy mohou zřídit nebo určit orgán pro koordinaci žádostí o přístup k fyzické infrastruktuře vlastněné nebo ovládané subjekty veřejného sektoru, poskytování právního a technického poradenství prostřednictvím vyjednávání podmínek přístupu a usnadňování poskytování informací prostřednictvím jednotného informačního místa uvedeného v článku 12.   

9.         Fyzická infrastruktura, na kterou se již vztahují přístupové povinnosti uložené vnitrostátními regulačními orgány podle směrnice (EU) 2018/1972 nebo povinnosti vyplývající z uplatňování pravidel Unie pro státní podporu, nepodléhá po dobu platnosti těchto přístupových povinností povinnostem stanoveným v odstavcích 1, 4 a 5.    

10.          Subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu nebo určité kategorie fyzické infrastruktury, nemusí na tuto fyzickou infrastrukturu nebo kategorie fyzické infrastruktury uplatňovat odstavce 1, 4 a 5 z důvodů architektonické, historické, náboženské nebo enviromentální hodnoty nebo z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti, obrany a ochrany zdraví. Členské státy nebo případně regionální nebo místní orgány identifikují tuto fyzickou infrastrukturu nebo kategorie fyzické infrastruktury na svém území na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů. Seznam kategorií fyzické infrastruktury a kritéria použitá k jejich identifikaci se zpřístupní prostřednictvím jednotného informačního místa.   

11.          Operátoři jsou oprávněni nabízet přístup ke své fyzické infrastruktuře pro účely budování jiných sítí než sítí elektronických komunikací nebo přiřazených zařízení.   

12.          Bez ohledu na odstavec 3, tímto článkem není dotčeno vlastnické právo vlastníka fyzické infrastruktury v případě, že provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru není jejím vlastníkem, ani vlastnické právo jakékoliv třetí strany, jako jsou vlastníci pozemků a soukromí vlastníci nemovitostí nebo případně práva nájemců.  

13.          Komise může po konzultaci se zúčastněnými stranami, vnitrostátními orgány pro řešení sporů a případně dalšími příslušnými institucemi nebo agenturami Unie v příslušných odvětvích a se zohledněním zavedených zásad a různé situace v jednotlivých členských státech vydat v úzké spolupráci se sdružením BEREC pokyny k uplatňování tohoto článku.