Témata Nařízení GIA
B. Přístup k fyzické infrastruktuře mimo budovy
Téma 6. Rozšířené požadavky na přístup v méně atraktivních / venkovských oblastech (čl. 3 odst. 3).
1) Nařízení (EU) 2024/1309 (GIA) – čl. 3 a čl. 4
a) čl. 3 odst. 3 – možnost uložit zvláštní podmínky přístupu v méně atraktivních oblastech.
|
Článek 3. odst 3. , Nařízení GIA
Členské státy mohou stanovit, že vlastníci soukromých komerčních budov, které nejsou vlastněny neb ovládány provozovatelem sítě, musí na písemnou žádost operátora vyhovět oprávněným žádostem o přístup do těchto budov, včetně jejich střech, za účelem instalace prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení za spravedlivých a přiměřených podmínek a za cenu odrážející tržní podmínky. Před tím, než žadatel o přístup takovou žádost podá, musí být splněny všechny tyto podmínky: a) budova se nachází ve venkovské nebo odlehlé oblasti, jak jsou vymezeny členskými státy;
b) v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, není k dispozici žádná, pevná ani mobilní, síť VHCN stejného typu, jaký má žadatel o přístup v úmyslu zavést, a podle informací shromážděných prostřednictvím jednotného informačního místa ke dni podání žádosti neexistuje plán na vybudování takové sítě;
c) v oblasti, pro niž se žádost o přístup podává, a kterou vlastní nebo ovládají provozovatelé sítě nebo subjekty veřejného sektoru, neexistuje žádná fyzická infrastruktura, která je technicky vhodná pro umístění prvků sítí VHCN.
Členské státy mohou stanovit seznam kategorií komerčních budov, v jejichž případě lze z důvodů veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti a ochrany zdraví uplatnit výjimku z povinnosti vyhovět žádosti o přístup. Tento seznam a kritéria použitá k identifikaci těchto kategorií se zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa. |
b) čl. 4 odst. 1–2 – povinnost transparentních informací o infrastruktuře, které jsou podkladem pro rozhodování o investicích v „méně atraktivních“ regionech.
|
Článek 4, odst. 1. a 2 Nařízení GIA
Pro účely podání žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře v souladu s článkem 3 má každý operátor na základě žádosti právo získat přístup prostřednictvím jednotného informačního místa k následujícím minimálním informacím o existující fyzické infrastruktuře v elektronické podobě: a) georeferencované umístění a trasa;
b) druh a současné využití infrastruktury;
c) kontaktní místo.
Tyto minimální informace jsou zpřístupněny za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek a v každém případě nejpozději do 10 pracovních dnů od podání žádosti o informace. V řádně odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena o pět pracovních dnů. Operátoři žádající o přístup jsou o každém prodloužení lhůty informováni prostřednictvím jednotného informačního místa. Každý operátor, který žádá o přístup k informacím podle tohoto článku, specifikuje zeměpisnou oblast, v níž plánuje budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. Přístup k minimálním informacím může být omezen nebo zamítnut pouze tehdy, je-li to nezbytné k zajištění bezpečnosti některých budov vlastněných nebo ovládaných subjekty veřejného sektoru, bezpečnosti a integrity sítí, národní bezpečnosti, zabezpečení vnitrostátní kritické infrastruktury, veřejného zdraví nebo bezpečnosti, nebo z důvodů důvěrnosti nebo provozního či obchodního tajemství. Článek 4, odst 2. Nařízení GIA
Kromě minimálních informací uvedených v odst. 1 prvním pododstavci mohou členské státy požadovat informace o stávající fyzické infrastruktuře, jako například informace o míře obsazenosti fyzické infrastruktury.
|
2) Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a) § 38 odst. 2 a 3 – vymezení povinnosti poskytovat univerzální službu (na celém území nebo v části území státu).
b) § 39 odst. 1–9 – určení poskytovatele univerzální služby, včetně kritérií a možnosti uložit povinnost jen pro část území (např. venkovské oblasti).
c) § 40 odst. 2 písm. a)–b) – přiměřený přístup k internetu a přístup k hlasové komunikační službě jako dílčí služby v rámci univerzální služby.
d) § 46 a § 47 – povinnosti poskytovatele univerzální služby (kvalita, parametry, dostupnost služeb).
e) § 115a – zeměpisné mapování dostupnosti sítí (podklad pro identifikaci oblastí s nedostatečným pokrytím).
3) Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
a) § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2–3 – technická infrastruktura jako součást veřejné infrastruktury, zásady jejího umisťování v území (včetně venkovských sídel).
|
§ 10, Zákona č. 283/2021 Sb. Veřejná infrastruktura(1) Veřejnou infrastrukturou se v tomto zákoně rozumí pozemky, stavby a zařízení sloužící veřejné potřebě, a to a) dopravní infrastruktura, kterou jsou zejména stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, leteckých staveb a s nimi související stavby a zařízení, b) technická infrastruktura, kterou jsou zejména systémy a sítě technické infrastruktury a s nimi související stavby a zařízení pro zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, energetiku, včetně výroben a zdrojů energie, zařízení pro ukládání energie, dobíjecích stanic a zásobníků plynu, produktovody a elektronické komunikace, a dále stavby a zařízení ke snižování nebezpečí v území a pro zlepšování stavu povrchových a podzemních vod nebo k nakládání s odpady, c) zelená infrastruktura, kterou je plánovaný, převážně spojitý systém ploch a jiných prvků vegetačních, vodních a pro hospodaření s vodou, přírodního a polopřírodního charakteru, které svým cílovým stavem umožňují nebo významně podporují plnění široké škály ekosystémových služeb a funkcí; součástí zelené infrastruktury je také územní systém ekologické stability krajiny, d) občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící k zajištění základních potřeb obyvatel, zejména pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva, e) veřejná prostranství1). (2) Sítí technické infrastruktury se v tomto zákoně rozumí liniové nebo prostorové vedení inženýrské sítě, včetně armatur, zařízení a konstrukcí na vedení a jeho koncových prvků, zabezpečující napojení na jednotlivé druhy využívaných médií. (3) Sítě technické infrastruktury jsou podle účelu zejména energetické, vodovodní a kanalizační, elektronických komunikací a produktovody. |
b) § 125 a násl. – územní rozvojový plán a zásady rozvoje území, které mohou vymezovat priority rozvoje technické infrastruktury v méně atraktivních oblastech.
c) § 218 – ochranná pásma a podmínky pro vedení technické infrastruktury (včetně sítí elektronických komunikací) bez ohledu na atraktivitu území.
4) Zákon č. 330/2025 Sb., o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí (DTM/BIM)
a) § 11–15 – informační model vystavěného prostředí, včetně prostorových dat o sítích technické infrastruktury (podklad pro identifikaci „bílých míst“ a plánování výstavby).
5) Programové a metodické dokumenty (ne zákony, ale relevantní podklady)
a) Akční plán k phttps://www.bcocz.cz/inpage/temata-b3-5-a/rovehttps://www.bcocz.cz/inpage/temata-b3-5-a/dení nedotačních opatření pro podporu plánování a výstavby sítí elektronických komunikací – opatření pro podporu výstavby sítí v oblastech s nedostatečným pokrytím (v gesci MPO, s účastí MMR, ČTÚ).
b) Programy vysokoryhttps://www.bcocz.cz/inpage/temata-b3-5-b/chlostního internetu (např. OP PIK – program 4.1 Vysokorychlostní internet) – dotační podpora pro venkovské a méně atraktivní oblasti, v návaznosti na mapování NGA a VHCN.
6) Metodiky a stanoviska orgánů veřejné správy
a) Metodická pomůckhttps://www.bcocz.cz/inpage/temata-b3-6-a/a MMR a MPO o elektronických komunikacích – vztah mezi zákonem č. 127/2005 Sb. a zákonem č. 283/2021 Sb., včetně dopadů na plánování sítí v méně atraktivních územích.
b) Společné stanovisko MMR a MPO pro povolování staveb sítí elektronických komunikací – praktické postupy pro stavební úřady při povolování sítí i v malých obcích a venkovských oblastech.
c) Metodika „Technická infrastruktura“ ÚÚR – standardy dostupnosti technické infrastruktury podle typu sídla (včetně venkovských oblastí) jako podklad pro územní plánování.