Pohled BCO:

Tato skupina představuje „základní rámec“ GIA: vysvětluje, co je cílem nařízení, na koho a na jaké situace dopadá a jaké klíčové pojmy používá. Bez porozumění tomuto základu se jednotlivá témata B–H hůře zasazují do kontextu.

Smysl tématu

Tato témata odpovídají na otázku: „Co přesně GIA řeší, v jakých případech se uplatní a koho se jeho povinnosti týkají?“ Cílem je poskytnout čtenáři mapu – pochopit hlavní cíl GIA (podpora rozvoje gigabitových sítí při rozumných nákladech), vymezit jeho působnost vůči jiným unijním předpisům a ukázat, kdo je v roli adresátů povinností a kdo v roli uživatelů nových nástrojů.

Jak k tomu přistupuje GIA

Cíl a působnost GIA
Nařízení vychází z představy, že gigabitová konektivita je základní infrastrukturou pro digitální ekonomiku a veřejné služby, a proto je potřeba odstranit zbytečné překážky její výstavby. Pohled BCO je, že GIA neřeší „všechno kolem sítí“, ale soustředí se na stavební, infrastrukturní a procesní aspekt – přístup k fyzické infrastruktuře, koordinaci prací, povolování a digitalizaci souvisejících procesů. Zároveň vymezuje svůj vztah k jiným předpisům, zejména k evropskému kodexu pro elektronické komunikace a k původní směrnici BCRD, kterou nahrazuje.

Definice klíčových pojmů
Na začátku GIA je řada definic, které zásadně ovlivňují, jak se jednotlivé povinnosti aplikují – například co se rozumí velmi vysokokapacitní sítí, fyzickou infrastrukturou, stavebními pracemi, významnou renovací nebo povolením. Z našeho pohledu je důležité, že tyto pojmy často překračují hranice „čistě telekomunikační“ oblasti a zahrnují i infrastruktury jiných odvětví (energetika, doprava, voda), pokud mohou hostit prvky VHCN.

Rozsah subjektů, na které GIA dopadá
Nařízení se netýká jen poskytovatelů elektronických komunikací, ale širšího okruhu aktérů: vlastníků a správců různých druhů fyzické infrastruktury, subjektů veřejného sektoru a orgánů veřejné správy, které povolují stavby nebo spravují data. Pohled BCO je, že hlavním praktickým dopadem je potřeba nového typu spolupráce mezi „telekomunikační“ a „netelekomunikační“ infrastrukturou a mezi operátory a obcemi či státem.

V českém prostředí se budeme typicky „potkávat“ s těmito oblastmi

• zákonem o elektronických komunikacích a souvisejícími prováděcími předpisy;
• stavebním právem a předpisy o liniových a technických stavbách;
• právními rámce pro infrastrukturu v energetice, dopravě a vodním hospodářství, pokud může hostit prvky VHCN;
• předpisy EU a ČR týkajícími se digitální infrastruktury obecně (např. další části kodexu pro elektronické komunikace).

V praxi se zdá důležité zejména:

• pečlivě vykládat definice GIA ve vztahu k českým právním pojmům, aby bylo jasné, kdy se nařízení uplatní a kdy ne;
• mít představu o tom, kteří vlastníci a správci infrastruktury v ČR spadají do okruhu subjektů dotčených GIA, a jak budou informováni o svých povinnostech;
• sladit působnost GIA s existující regulací v oblasti elektronických komunikací, stavebního práva a sektorových předpisů, aby nedocházelo ke kolizím nebo duplicitám;
• používat skupinu A jako referenční „legendu“ při výkladu dalších témat – každé z nich je konkrétním uplatněním obecných principů a definic popsaných v tomto úvodu.