Recitál 18, Nařízení GIA

Pokud neexistuje odůvodněná výjimka, mohou být v prvcích fyzické infrastruktury vlastněné nebo ovládané subjekty veřejného sektoru, i v případě, že jsou spravovány subjektem, kterému je svěřen výkon činností jménem těchto subjektů veřejného sektoru, i když nejsou součástí sítě, rovněž uloženy prvky sítě elektronických komunikací a měly by být v těchto případech zpřístupněny s cílem usnadnit instalaci síťových prvků VHCN, zejména bezdrátových sítí. Prvky fyzické infrastruktury jsou například budovy včetně střech a částí fasád, vstupy do budov a jakýkoli jiný objekt včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy, mýtné rámy, zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a vlaková nádraží a železniční tunely. Je na členských státech, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány identifikovaly konkrétní kategorie fyzických infrastruktur vlastněných nebo ovládaných subjekty veřejného sektoru na svém území, na něž se povinnost přístupu nemůže vztahovat, například z důvodů architektonické, historické, náboženské nebo environmentální hodnoty, národní bezpečnosti nebo bezpečnosti silničního provozu. V zájmu přijetí ze strany veřejnosti a udržitelného budování sítí VHCN by jejich prvky měly mít minimální vizuální dopad.

Recitál 20, Nařízení GIA

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno jakékoli specifické ochranné opatření potřebné k zajištění národní bezpečnosti, ochrany a veřejného zdraví, bezpečnosti a integrity sítí, zejména kritické infrastruktury vymezené ve vnitrostátních právních předpisech, a k zajištění toho, že nebude dotčena hlavní služba poskytovaná provozovatelem sítě nebo subjektem veřejného sektoru, zejména u sítí pro zásobování vodou určenou k lidské spotřebě. Vytvoření trhu pro přístup k fyzické infrastruktuře by však mohla bránit obecná pravidla ve vnitrostátních právních předpisech zakazující provozovatelům sítě sjednávat přístup k fyzické infrastruktuře ze strany podniků zajišťujících nebo oprávněných zajišťovat sítě elektronických komunikací nebo přiřazená zařízení. Taková obecná pravidla by proto měla být zrušena. Opatření stanovená v tomto nařízení by zároveň neměla členským státům bránit v tom, aby motivovaly provozovatele veřejných služeb k poskytování přístupu k infrastruktuře tím, že při výpočtu sazeb pro koncové uživatele u jejich hlavní činnosti nebo činností v souladu s platnými právními předpisy Unie vyloučí příjmy plynoucí z přístupu k jejich fyzické infrastruktuře.

Recitál 33, Nařízení GIA

Pro zajištění proporcionality a bezpečnosti nemusí požadavek na zpřístupnění informací o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa platit ze stejných důvodů, jimiž je odůvodňováno zamítnutí žádosti o přístup. Kromě toho by zpřístupňování informací o existující fyzické infrastruktuře prostřednictvím jednotného informačního místa mohlo být ve velmi specifických případech pro provozovatele sítě a subjekty veřejného sektoru zatěžující nebo nepřiměřené. K tomu by mohlo dojít například v případě, že mapování příslušných aktiv ještě není k dispozici, a bylo by velmi nákladné, nebo pokud se očekává, že počet žádostí o přístup bude v určitých oblastech členského státu nebo s ohledem na určitou konkrétní fyzickou infrastrukturu velmi nízký. Pokud se na základě analýzy nákladů a přínosů ukáže, že poskytování informací je nepřiměřené, neměli by mít provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru povinnost tyto informace zpřístupňovat. Členské státy by měly takovou analýzu nákladů a přínosů provést po konzultaci se zúčastněnými stranami o poptávce po přístupu k existující fyzické infrastruktuře a tato analýza by měla být pravidelně aktualizována. Konzultační proces a jeho výsledky by měly být zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím jednotného informačního místa.