Zpět

Vazba GIA na legislativu v ČR - článek 8

Článek 8 GIA zavádí princip „tichého souhlasu“ (silence is consent) pro povolování staveb VHCN: pokud orgán v zákonné lhůtě nerozhodne, záměr se považuje za povolený, a členským státům zároveň umožňuje místo toho použít alternativní prostředky nápravy (odškodnění, soudní ochrana + povinné dohodovací jednání).

Co říká článek 8 GIA

  • Implicitní povolení (tichý souhlas)
    • Pokud příslušný orgán nevydá rozhodnutí ve lhůtě podle čl. 7 odst. 5 GIA, považuje se povolení po uplynutí této lhůty za udělené.
    • Tento režim se použije pouze tam, kde se postup udělování povolení netýká omezení vlastnických práv třetích osob.
    • Operátor nebo jakákoli dotčená strana má právo získat na žádost písemné potvrzení, že povolení bylo implicitně uděleno („osvědčení o fikci povolení“).
    • Členské státy musí zajistit, aby každá dotčená třetí osoba měla právo vstoupit do správního řízení a odvolat se proti rozhodnutí o povolení (včetně implicitního).
  • Možnost odchýlit se od tichého souhlasu
    • Členské státy se mohou odchýlit od čl. 8 odst. 1, pokud pro daný povolovací postup existuje alespoň jeden z těchto prostředků právní ochrany:
      • operátor, který utrpěl škodu v důsledku nedodržení lhůty, má právo na náhradu škody podle vnitrostátních předpisů,
      • operátor se může obrátit na soud nebo jiný dozorový orgán.
    • V případě odchylky musí členský stát navíc zajistit, aby po uplynutí lhůty byl žadatel vyzván k dohodovacímu jednání (na žádost operátora nebo z podnětu orgánu), které má usnadnit vydání rozhodnutí. Jednání se svolá nejpozději do 2 měsíců od podání žádosti; po jeho skončení musí orgán písemně zaznamenat průběh a uvést datum, kdy má být rozhodnutí vydáno.

Jak se článek 8 promítá do české legislativy

Adaptační zákon – fikce povolení a potvrzení

  • Návrh adaptačního zákona k GIA čl. 8 GIA přejímá a rozpracovává v § 10 („Povolení záměru uplynutím lhůty“):
    • § 10 odst. 1:
      • pokud správní orgán nevydá rozhodnutí potřebné k provedení záměru stavby sítě s velmi vysokou kapacitou ve lhůtě podle § 9 (tj. 60 dnů, případně prodloužené podle stavebního zákona ve výjimečných případech), považuje se záměr za povolený uplynutím této lhůty;
      • toto je přímá implementace čl. 8 odst. 1 GIA v režimu, kdy nejde o omezení vlastnických práv třetích osob.
    • § 10 odst. 2:
      • správní orgán vydá žadateli osvědčení, že se záměr považuje za povolený uplynutím lhůty; osvědčení obsahuje popis záměru, označení dotčených pozemků a údaj o tom, že k povolení došlo fikcí, případně i údaj, že se na záměr vztahuje zákon o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury.
    • § 10 odst. 3–7:
      • nadřízený orgán může v omezené lhůtě rozhodnout, že podmínky pro fikci splněny nebyly (např. řízení zahájeno či vedeno v rozporu s právem), a vyslovit, že se záměr za povolený nepovažuje; věc vrátí prvoinstančnímu orgánu k novému projednání,
      • na takové řízení se použijí přiměřeně pravidla přezkumného řízení, ale s krátkou prekluzivní lhůtou (max. 6 měsíců od zveřejnění osvědčení).
Tím se plní čl. 8 odst. 1 GIA v plném rozsahu a zároveň se vnáší procesní kontrola, aby fikce povolení nemohla „legalizovat“ evidentně nezákonné záměry.

Vazba na čl. 7 GIA a stavební zákon

  • Fikce povolení podle § 10 adaptačního zákona je přímo navázána na lhůty a postup podle § 9 adaptačního zákona, který provádí čl. 7 GIA:
    • § 9 stanoví 60denní lhůtu pro rozhodnutí o povolení záměru VHCN (pokud stavební zákon neumožní její prodloužení jen ve výjimečných režimech),
    • § 10 říká, že pokud tato lhůta marně uplyne, nastupuje fikce povolení.
  • Stavební zákon (283/2021 Sb.) zůstává obecným předpisem pro stavební řízení, ale pro záměry VHCN je „překryt“ GIA a adaptačním zákonem, zejména co do:
    • povinnosti orgánu posoudit úplnost do 20 dnů (čl. 7 GIA, § 9 adaptačního zákona),
    • maximální lhůty pro rozhodnutí (60 dnů),
    • a následků nedodržení (fikce povolení podle čl. 8 GIA / § 10 adaptačního zákona).

Možná odchylka od tichého souhlasu (čl. 8 odst. 2–3 GIA)

  • Článek 8 umožňuje členským státům nepoužít tichý souhlas, pokud zajistí jiné efektivní prostředky nápravy (náhrada škody, soudní ochrana + dohodovací jednání).
  • Český návrh adaptačního zákona tuto možnost v zásadě nevyužívá pro záměry sítí VHCN, ale:
    • v přechodných a zvláštních situacích může dojít k tomu, že se na určité typy záměrů (např. vyvlastnění, omezení vlastnických práv) tichý souhlas nepoužije – tam zůstávají v platnosti obecné procesy podle zákona o vyvlastnění a občanského práva,
    • náhrada škody (obecný nárok podle občanského zákoníku) a soudní ochrana (správní soudnictví) jsou v ČR dostupné, ale nejsou koncipovány jako náhrada za fikci povolení; fikce je primárním režimem pro „běžné“ povolování VHCN bez zásahů do cizích práv.
Pokud by se ČR v budoucnu rozhodla více využít odchylku podle čl. 8 odst. 2–3, musela by:
  • zákonem výslovně vypnout fikci pro určité druhy řízení,
  • současně detailně upravit právo na náhradu škody a povinné dohodovací jednání po marném uplynutí lhůty.

Práva třetích osob a přezkum

  • GIA požaduje, aby i v režimu implicitního povolení byla zachována práva třetích osob vstoupit do řízení a napadnout rozhodnutí (explicité nebo implicitní).
  • V českém právu je tento požadavek zajištěn kombinací:
    • stavebního zákona (vymezení okruhu účastníků řízení),
    • správního řádu (právo na odvolání, přezkum, přezkumné řízení),
    • § 10 adaptačního zákona (možnost rozhodnutí nadřízeného orgánu, že se záměr za povolený nepovažuje, pokud fikci bránily právní překážky).

V českém prostředí se tak článek 8 GIA prakticky promítá do institutu fikce povolení v § 10 adaptačního zákona k GIA:
  • pokud stavební úřad (nebo jiný příslušný orgán) ve lhůtě nerozhodne, záměr VHCN se považuje za povolený,
  • žadatel má právo na písemné osvědčení,
  • třetí osoby mají zachována svá procesní práva,
  • a nadřízený orgán může ve výjimečných případech fikci „zastavit“, pokud byla v rozporu s právem.