Quo ibimus ?

Představené VAS pro využití v obcích představují jen směry, kterými je možné se nechat inspirovat. Rozhodně nejde říci, že toto není směr, který by společnost (tedy i obce) neměl potenciál posunout do kvalitativně nových oblastí.

 

Společnost ale musí být připravena, a možná ještě lépe, musí hledat taková řešení. Tedy požadavky musí jít s pochopením, jejich přidané hodnoty.

 

Naprostá většina VAS patří do rodin služe "nice-to-have" nikoliv do rodiny "must". A tedy težko se může vysvětlovat jejich užitečnost. Výjimkou jsou snad jen služby typu DVNS, kde pořizovací náklady a jejich okamžitá realizace může působit velice přesvědčivě.

 

Toto platí, než si odpovíme na otázku, "kam budeme / chceme kráčet?", nikoliv jen na klasickou "kam kráčíme?"

 

Z hlediska BCO a jeho úkolů je pohled na věc jednodušší a adresnější - podílet se na osvětě i v oblasti VAS nad silnou komunikační infrastrukturou, která je realizačním důsledkem vybudování služeb komunikačních sítí VHCN.

 

Možná by stálo za úvahu, připravit (nebo spíše se podílet) na vytvoření nástroje, který by pro obce mohl být pomocníkem pro vymyšlení, pochopení a zvážení potřeby takovýchto služeb.

 

Všechny tyto služby lze jistě realizovat jako modely. Aplikovatelné v obci. Možná až jako Digitální dvojčata. 

U DVNS to bude jednoduché, u e-Health náročné a složité.

Služby VAS jsou, jak bylo řečeno, službami nice-to-have.

 

Pokud bychom měli nějak přispět k návrhu digitálního modelu, tak např. Nařízení GIA a jeho podpora v obci je must.

Digitální dvojče chování subjektů právě z hlediska GIA by možná bylo velice dobrou startovací oblastí.

Je to náročné, ale je to možná cesta ...